Pacienti trpící ulcerózní kolitidou či Crohnovou chorobou mají vyšší riziko vzniku kolorektálního karcinomu, který se vyvíjí na podkladě chronického zánětu střev. Ačkoliv nezvratné důkazy stále chybí, podle epidemiologických i experimentálních studií mohou léky užívané k farmakoterapii idiopatických střevních zánětů, jako je mesalazin, snižovat incidenci CRC asociovaného s kolitidou.
Pacienti trpící ulcerózní kolitidou či Crohnovou chorobou mají vyšší riziko vzniku kolorektálního karcinomu (dále „CRC“), který se vyvíjí na podkladě chronického zánětu střev. Ačkoliv nezvratné důkazy stále chybí, podle epidemiologických i experimentálních studií mohou léky užívané k farmakoterapii idiopatických střevních zánětů, jako je mesalazin, snižovat incidenci CRC asociovaného s kolitidou. V posledních letech byly provedeny studie zabývající se molekulárními mechanismy interference účinků mesalazinu s růstem a přežitím nádorových buněk v CRC. V roce 2008 bylo v časopise World Journal of Gastroenterology1 publikováno shrnutí doposud známých účinků tohoto léku.
Dále se ukázalo, že mesalazin blokuje COX-2, která je přítomna ve zvýšené míře nejen v buňkách zánětem postižené sliznice, ale rovněž v buňkách nádorových. Inhibicí tohoto enzymu dochází k potlačení buněčného růstu, a tedy rozvoje CRC. Vzhledem k tomu, že byl prokázán vliv mesalazinu na růst nádorových buněk, které COX-2 neexprimují, existují jistě další dosud nepoznané mechanismy účinku.
Další cílová místa kancerogeneze, na která má, zdá se, mesalazin blokující vliv, jsou dráha Wnt/b–katenin či aktivace EGFR. Aktivací PPAR-g (peroxisome proliferator-activated receptor-g) mesalazin uplatňuje svůj antiproliferativní a proapoptotický efekt.
Antineoplastický účinek mesalazinu je dosažen v relativně vysokých dávkách (10–50 mmol/l), kterých nemusí být při perorálním užívání tohoto léku v buňkách střevní sliznice dosaženo. Proto je protektivní role p. o. mesalazinu v otázce rozvoje CRC přinejmenším diskutabilní.
(veri)
Zdroj:
