Děložní myomy jsou časté benigní nádory dělohy, jejich vliv na kvalitu života ženy však může být značný. Mezi nejčastější symptomy děložních myomů patří nepravidelné krvácení, které může při delším trvání vést k anémii, a bolest v oblasti malé pánve. Současné názory na jejich léčbu jsou popsány v následujícím článku.
Děložní myomy postihují až 70 % žen ve věku nad 30 let. Rizikovým faktorem rozvoje myomů je kromě dědičné predispozice i prodloužená expozice vysokým hladinám estrogenů a/nebo progesteronu, ke které může docházet při časné menarché, syndromu polycystických ovarií, obezitě a těhotenství. Myomy jsou až v 80 % asymptomatické, příznaky se objevují v závislosti na velikosti a lokalizaci. Nejčastěji se jedná o nadměrné menstruační krvácení vedoucí k anémii. S velikostí nádoru jsou spojeny méně časté příznaky jako bolest v pánvi, dyspareunie a urologické potíže. Na fertilitu zřejmě myomy nemají zásadní vliv, submukózní léze mohou vést k selhání implantace.
Jedinou kauzální léčbou myomů je jejich chirurgické odstranění, buď myomektomií (hysteroskopicky, laparoskopicky nebo laparotomicky), nebo hysterektomií. Doplňkově jsou testovány destrukční metody pomocí ultrazvuku, radiofrekvenčně nebo termoablací.
Konzervativní léčba slouží hlavně k úlevě od nadměrného menstruačního krvácení. Navíc zmenšení velikosti nádoru může následně usnadnit i případné chirurgické řešení. Je doporučována ženám, které chtějí zachovat fertilitu. Všechna konzervativní řešení ale vedou k anovulaci, nelze je tudíž použít u těhotných a u žen snažících se otěhotnět.
Gestageny je možné podávat perorálně, intramuskulárně i intrauterinně. Vedou k atrofii děložní sliznice a tím zmenšení krevních ztrát při menstruaci, nevedou ale ke zmenšení nádoru samotného. Navíc je nutné mít na paměti, že u žen s objemnými myomy může být zavedení intrauterinního tělíska obtížné, stejně jako jeho následná extrakce.
K léčbě myomů se používá hlavně raloxifen, údaje o jeho účinnosti ale nejsou zcela jednotné.
Jedná se o látky, které brání přeměně androgenů na estrogeny. Ani zde ale nelze jejich rutinní užívání vzhledem k omezeným údajům o účinnosti doporučit.
Podávání GnRH analog vede k poklesu hladin hormonů na postmenopauzální úroveň. To vede k amenoree a tím redukci krevních ztrát, navíc jejich podáváním dojde až k 50% zmenšení myomů. Léčbu je ale nutné pečlivě monitorovat, protože vzhledem k nízkým hladinám hormonů se mohou vyskytnout nežádoucí účinky podobné menopauze (návaly horka, pokles kostní minerální denzity). Po vysazení léčby myomy opět narůstají.
Podle klinických studií redukují mifepriston, UPA, asoprisnil a telapristonacetát objem myomů až o 17–57 % a objem dělohy o 9–53 %. Ve srovnání s GnRH agonisty přetrvává tento efekt i 6 měsíců po ukončení terapie.
V současné době probíhá zkoumání účinnosti dalších prostředků, například přírodních preparátů (epigalokatechingalát ze zeleného čaje, pirfenidon) či antagonistů receptoru pro růstový hormon. Důležitá je při léčbě myomů i korekce hypovitaminózy D, která představuje rizikový faktor rozvoje myomů.
Nejlepší terapií pro ženy s myomatózou, které si nepřejí operaci, jsou selektivní modulátory progesteronového receptoru. Jejich podávání před operací může zmenšením objemu nádoru vést i k usnadnění operace. Kromě žen, které si přejí zachovat fertilitu, by z této léčby mohly profitovat i ženy před menopauzou, protože jim umožní oddálit chirurgické řešení až do období menopauzy, kdy myomy často samy involují. Léčba je podle dosavadních výsledků bezpečná a přispívá ke zlepšení kvality života pacientek.
(epa)
Zdroj: Chabbert-Buffet N., Esber N., Bouchard P. Fibroid growth and medical options for treatment. Fertility and Sterility. 2014; 102 (3).
