Poslední desetiletí je ve znamení nových, ale i znovu se objevujících lidských patogenů zodpovědných za různá infekční onemocnění. Mezi původci těchto onemocnění se velké pozornosti − a právem − dožadují viry. Obzvláště pak ty, které jsou zoonotického původu a původně se vyskytují v divoké přírodě. Tato skupina virů v současnosti odpovídá za 70 % infekčních onemocnění v lidské populaci, mnohé využívají živočišný organismus jako vektor (např. klíště, komár) pro transport a infikování lidského organismu. Ke kontaktům mezi člověkem a vektorem dochází čím dále častěji, obzvláště kvůli postupující urbanizaci, pronikání do dříve neosídlených lokalit, migraci obyvatelstva, narůstající dopravě, zkracování vzdáleností a změnám klimatu. V následujícím textu se podíváme na některé konkrétní příklady.
Virový svět je nesmírně rozmanitý a variabilní. Díky mechanismům mutačních změn není v této oblasti vlastně nic stálého a výzkum nám neustále přináší nové poznatky. V poslední době jsou to například informace z 9 japonských pracovišť, která se dlouhodobě společně zabývají výzkumem skupiny posavirů. Jde o málo známé, ve virovém systému nezařazené viry, které jsou podobné skupině pikornavirů (jež mohou vyvolat například aseptickou meningitidu či encefalitidu, hepatitidu, konjunktivitidy nebo onemocnění srdce).
Posaviry byly nalezeny jak u různých obratlovců, tak i bezobratlých. Japonští vědci identifikovali dosud celkem 11 odlišných virů nalezených ve stolici domácích prasat. Další analýzy ukázaly, že se jedná o vzájemně příbuznou skupinu virů vyskytující se nejen u prasat, ale i mezi potkany. Několik z těchto virů se může vyskytnout také u člověka. Bez zajímavosti není ani fakt, že tyto viry zřejmě potřebují ke svému životu a množení v hostitelském organismu dalšího virového pomocníka, protože nejsou plně vybaveny mechanismem pro zachycení a průnik do buněk hostitelského organismu.
V dubnu loňského roku byla opět díky japonským pracovištím publikována studie, která informuje o objevu dosud neznámého nového velkého viru nalezeného v horkých pramenech v Japonsku. Vědci jej pojmenovali medusavirus a v současnosti byl již plně morfologicky popsán a byla přečtena jeho genetická informace. Na základě těchto dat se ukázalo, že jeho hostitelem budou v přírodě nejpravděpodobněji améby. Předpokládá se, že postupně bude nalezeno více vzájemně příbuzných zástupců této rodiny, která bude sdružena do nové virové čeledi.
Čeští vědci ve spolupráci se zahraničními pracovišti pro změnu popsali objev nového viru v souvislosti se svým dlouhodobým výzkumem leishmaniózy. Virus nalezený u prvoků zodpovědných právě za vyvolání leishmaniózy byl pojmenován Leptomonas pyrrhocoris ostravirus 1.
Leishmanióza je parazitární onemocnění, které se vyskytuje v několika formách. Z nich nejzávažnější je viscerální leishmanióza neboli černá horečka. Nemoc způsobují parazitičtí prvoci, kteří napadají lidská játra a slezinu, orgány se prudce zvětšují a postupně přestávají plnit své funkce. Pacient trpí vysokými horečkami, ubývá na váze, má anémii. Pokud nedojde k léčbě, nemocný umírá.
Přestože tyto a mnohé další jednotlivé informace a novinky přicházející v posledních měsících a letech z oblasti výzkumu světa virů mnohdy působí jako „megazprávy“, zejména v laických médiích, neoddiskutovatelným faktem zůstává důležitost nepodcenit dobře známé virové patogeny a spolu s tím i klasická protiepidemická opatření. Jsou to především klasické respirační virové infekce, které stále zodpovídají za více než 4 miliony úmrtí ročně, stejně jako za miliony hospitalizací, velmi často v rozvojových zemích. „Jen“ příčinou různých infekcí dýchacího systému s epidemickým potenciálem šíření je na 200 virových patogenů z čeledí Orthomyxoviridae, Paramyxoviridae, Picornaviridae, Coronaviridae, Adenoviridae či Herpesviridae. Ostatně aktuální situace okolo šíření nového typu koronaviru z čínského Wu-chanu v lednu 2020 je jen dalším v řadě dokladů zmíněných skutečností.
Nesmírně důležité jsou také programy zaměřené na prevenci a kontrolu nemocí jako malárie, dengue, chikungunya či japonská encefalitida, přitom jsou jejich původci velmi dobře prozkoumáni. Nicméně epidemiologie těchto onemocnění má svá specifika a odlišnosti v důsledku různých ekologických podmínek, vektorových specifik, stejně tak hrají svoji roli i ekonomické, sociálně kulturní a behaviorální faktory.
Je nepopiratelným faktem, že jsou to právě virové patogeny, kdo v sobě nese zásadní epidemickou či pandemickou hrozbu, a proto jim neustále musíme věnovat zvýšenou pozornost.
(boš)
