Prevalence hypertenze v populaci narůstá a většina pacientů nevystačí pouze s monoterapií. Faktoriálové studie analyzované v souhrnném článku prokázaly lepší účinnost fixních kombinací sartanů a hydrochlorothiazidu (HCT) oproti monoterapií i kombinací jednotlivých látek odděleně. Fixní kombinace jsou běžně komerčně dostupné a dobře účinné u většiny pacientů.
Většina pacientů s hypertenzí potřebuje k léčbě kombinaci léčiv. Pokud jsou hodnoty systolického TK > 160 mmHg nebo diastolického TK > 100 mmHg, mělo by být dle odborných doporučení k monoterapii inhibitory ACE, beta-blokátory nebo sartany přidáno diuretikum či další léčivo s komplementárním mechanismem působení. Thiazidová diuretika představují první volbu do kombinační léčby, neboť bylo potvrzeno, že se účinek sartanů, beta-blokátorů a inhibitorů ACE přidáním thiazidového diuretika potencuje.
Faktoriálové studie hodnotí, zda je fixní kombinace léčiv účinnější než látky podávané samostatně. Většinou jsou tyto studie předkládány regulačním autoritám, mají specifický design a jsou považovány za dostatečně průkazné pro ověření bezpečnosti a účinnosti kombinací.
Následující práce prezentuje analýzu randomizovaných dvojitě zaslepených klinických studií faktoriálového designu kontrolovaných placebem z databází Medline, Embase a Biosis, ve kterých byli pacienti léčeni sartany nebo hydrochlorothiazidem (HCT) samostatně, v kombinaci nebo ve fixní kombinaci.
Primárním cílem studií byla změna ve středním diastolickém TK během 8 týdnů léčby, další cíle zahrnovaly např. změnu systolického TK a procento pacientů, kteří odpovídali na léčbu. Hodnota TK se měřila v době přibližně 24 hodin od podání léku.
Byly nalezeny 4 faktoriálové studie, kterých se zúčastnilo od 502 do 871 pacientů. Průměrný věk se pohyboval v rozmezí 52−55 let, zastoupení mužů dosahovalo 56−65 %. Systolický TK se na počátku klinických studií pohyboval v rozmezí 151−156,6 mmHg, diastolický TK pak mezi 100 a 104,4 mmHg.
Podávání HCT v dávce 12,5 mg v monoterapii vedlo k poklesu diastolického TK o 6,2−10,2 mmHg (po korekci na účinek placeba o 2,0−3,5 mmHg). Pokles systolického TK činil 6,9−9,6 mmHg (po korekci 4,0−6,6 mmHg). Při léčbě sartany v kombinaci s HCT došlo k většímu poklesu TK než u monoterapie HCT (absolutně až o 10 mmHg, po korekci o 5 mmHg), větší pokles byl rovněž zaznamenán u fixních kombinací oproti podávání obou léčiv samostatně. Podle očekávání také kombinace HCT a sartanu snížila TK více než monoterapie sartany. Navíc zvýšení dávky HCT na 25 mg v kombinaci se sartanem vedlo k většímu poklesu TK než u dávky HCT 12,5 mg. Počet pacientů, kteří odpovídali na léčbu, se u kombinační léčby pohyboval v rozmezí 34−39 % pro nejnižší komerčně dostupnou dávku a 50−54 % pro dávku nejvyšší.
Fixní kombinace sartanů a HCT byly dobře snášeny a výskyt nežádoucích účinků se nelišil od monoterapie sartany. Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky zahrnovaly závrať, bolesti hlavy a infekce horních cest dýchacích.
Faktoriálové studie prokázaly lepší účinky fixních kombinací sartanů a HCT, než mají odděleně podávané látky. Jak diastolický, tak systolický tlak se ve srovnání s počátečními hodnotami po léčbě výrazně snížil. Významný se ukázal také podíl pacientů, kteří na léčbu odpovídali, např. požadované snížení diastolického tlaku bylo zjištěno u 63 % pacientů při dávce 40 mg telmisartanu / 12,5 mg HCT. Fixní kombinace dále může umožnit snížení dávek jednotlivých léčiv a to má za důsledek menší výskyt nežádoucích účinků. V neposlední řadě zvyšuje také adherenci pacientů k léčbě.
(imt)
Zdroj: Ram C. V. S. Antihypertensive efficacy of angiotensin receptor blockers in combinantion with hydrochlorothiazide: a review of the factorial-design studies. Medscape News & Perspectives 2004. Dostupné na: https://www.medscape.com/viewarticle/491106
