Vlivem podávání inhibitoru angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE) ramiprilu na hladinu markerů poškození ledvinných glomerulů se zabývala studie provedená na pacientech s chronickou glomerulonefritidou s hypertenzí a bez hypertenze.
Chronická glomerulonefritida je příčinou morbidity a mortality převážně mladých lidí. Četnost tohoto onemocnění v nozologické struktuře pacientů podstupujících renální substituční terapii dosahuje až 45 %. Zároveň je také hlavní příčinou rozvoje sekundární arteriální hypertenze. Podkladem chronického selhání ledvin je glomeruloskleróza.
Pro svoji účinnost a bezpečnost představují inhibitory ACE ideální antihypertenzní látky. Ramipril nejen normalizuje krevní tlak, ale také zlepšuje prognózu pacientů s nefropatiemi, a to díky schopnosti snížit tonus eferentních arteriol a intraglomerulární tlak, což inhibuje proliferaci mezangiálních buněk, snižuje syntézu komponent mezangiální matrix a míru proteinurie. Léčba inhibitory ACE však bývá zahajována příliš pozdě, protože klinické symptomy selhání ledvin se projevují až po ztrátě více než 50 % nefronů. U pacientů s chronickou glomerulonefritidou je proto důležité diagnostikovat poškození ledvin včas. Renální biopsie zůstává hlavním diagnostickým nástrojem moderní nefrologie. Zvyšuje se však zájem o biologické markery, které by umožnily ukázat charakter morfologických změn a monitorovat účinnost léčby.
Cílem studie bylo vyhodnotit vztah mezi parametry morfologického poškození ledvin a hladinou cystatinu C v séru pacientů s chronickou glomerulonefritidou se zachovanou funkcí ledvin a zjistit, zda by bylo možné pomocí inhibitoru ACE ramiprilu zjištěné změny terapeuticky ovlivnit.
Studie zahrnovala celkem 81 pacientů s chronickou glomerulonefritidou. Pro stanovení biomarkerů byly odebrány vzorky krve. Diagnóza chronické glomerulonefritidy se ověřovala na základě klinických, laboratorních a morfologických dat. Pacienti byli rozděleni do 2 skupin: skupiny s arteriální hypertenzí a skupiny bez arteriální hypertenze. K analýze ukazatelů poškození glomerulů byla využita data získaná renálními biopsiemi. Hladina cystatinu C v séru byla stanovena pomocí ELISA kitu. Léčba ramiprilem trvala 24 týdnů, přičemž pacienti s hypertenzí užívali po celou dobu léčby ramipril v průměrné denní dávce 12,8 ± 5,6 mg, pacienti bez arteriální hypertenze užívali ramipril v dávce 2,5 mg.
Pomocí mikroskopického vyšetření byla u 88 % pacientů zjištěna mezangiální proliferativní glomerulonefritida, u 7 % membranózní nefropatie a u 5 % membranózní proliferativní glomerulonefritida. Bylo prokázáno, že existuje přímá korelace mezi hladinou cystatinu C v séru a glomerulosklerózou (r = 0,85; p ˂ 0,05). Vlivem 24týdenní léčby ramiprilem došlo u pacientů s chronickou glomerulonefritidou s arteriální hypertenzí i bez ní ke snížení hladiny kreatininu v krvi, hladiny cystatinu C v séru a proteinurie (p < 0,05).
Sérový cystatin C je nejcitlivějším markerem poškození ledvinných glomerulů s diagnostickou účinností až 97 %. U pacientů s chronickou glomerulonefritidou s arteriální hypertenzí i bez ní vedlo 24týdenní podávání inhibitoru ACE ramiprilu ke snížení hladin markerů poškození ledvinných glomerulů, což potvrzuje nefroprotektivní účinek této látky.
(blu)
Zdroj: Kraydaschenko O., Berezin A., Dolinnaya M., Svyntozelskyi A. Assessment of nephroprotective action of angiotensin-converting enzyme inhibitor ramipril in patients with chronic glomerulonephritis. Biological Markers and Guided Therapy 2017; 4 (1): 7–14. Dostupné na: https://doi.org/10.12988/bmgt.2017.61225
