Alergie na roztoče jako nejčastější nesezónní inhalační alergie aneb poddiagnostikovaný problém?

Úvod

Odhaduje se, že alergií na roztoče trpí 1–2 % populace, v západních zemích je to dokonce až 10× více. Dle studií je senzibilizováno 20–50 % astmatiků, obecně lze asi u 30 % alergiků prokázat specifické protilátky. Charakteristický je víceméně celoroční průběh, i když někteří pacienti pociťují zhoršení na jaře a na podzim, což je vysvětlováno tím, že se v tomto období roztočí rozmnožují.

Symptomy se vyskytují zejména ráno při vstávání z postele, přetrvávají 1–2 hodiny, v průběhu dne zpravidla ustupují a někdy se objevují znovu po návratu domů, případně později v posteli. Roztočová alergie se nejčastěji projevuje jako alergická rinitida (vodnatá sekrece z nosu, kýchání, nosní obstrukce) a/nebo konjunktivitida (pálení a slzení očí), v některých případech kombinovaná s astmatem. Rozvinout se může i atopická dermatitida. První příznaky pacienti pozorují většinou již během dětství či adolescence.

Roztoči a jejich alergeny

Roztoči vyžadují dostatečnou vzdušnou vlhkost (> 50 %) a teplotu v rozmezí 18–32 °C. Nejvíce se jich nachází v matracích, peřinách a polštářích, kde se hromadí šupinky pokožky, kterými se živí, a kde je i potřebná vlhkost a teplota naakumulovaná z lidského těla. V menším množství se vyskytují také v kobercích, čalouněném nábytku nebo plyšových hračkách. Jejich zdrojem je rovněž srst zvířat a peří ptáků.

Alergeny roztočů pocházejí z jejich výkalů a tělesných schránek. Dělí se do 20 skupin, přičemž hlavní význam má skupina 1 (alergeny Der p1 a Der f1) a 2 (alergeny Der p2 a Der f2), na něž je senzibilizováno přibližně 80 % pacientů. Mezi alergeny je vysoký stupeň homologie a zkřížené reaktivity. Ten je patrný i v souvislosti s alergeny mořských plodů − to znamená, že se alergická reakce může rozvinout také po konzumaci korýšů a měkkýšů.

Mnohé roztočové alergeny patří mezi proteázy, které působí destrukčně na epitel dýchacích cest a umožňují tak hlubší průnik alergenů do organismu. U nás může alergik přijít do kontaktu přibližně s 30–40 senzibilizujícími molekulami. Problém je, že v praxi máme k dispozici jen jejich omezený počet, a tak mohou být kožní testy používané v diagnostice falešně negativní.

Diagnostika alergie na roztoče

Alergie na roztoče je dle dostupných zdrojů poddiagnostikovaná, mnoho pacientů ji totiž považuje za trvalé nachlazení. Základem diagnostiky je pečlivě a cíleně odebraná anamnéza a kožní prick testy se standardizovanými roztočovými alergeny. Ty je někdy vhodné doplnit o stanovení specifických IgE protilátek v krvi, v případě indikace alergenové imunoterapie (AIT) potom molekulárními testy (komponentovou diagnostikou).

Možnosti prevence a léčby

V léčbě roztočové alergie je dosahováno nejlepších výsledků při kombinaci režimových opatření, farmakoterapie a alergenové imunoterapie.

Roztoči jsou natolik přirozenou součástí našich obydlí, že myšlenka zcela je vymýtit je nereálná. Opatření jsou zaměřená zejména na lůžko, kde bývá jejich koncentrace největší. Doporučuje se prát povlečení (alespoň 1× za 2 týdny při teplotě > 50 °C) a lůžkoviny (alespoň 1× za 2–3 měsíce při teplotě > 50 °C) nebo je vystavovat mrazu v chladných měsících roku. Lze také zakoupit hustě tkané, pro roztoče neprostupné povlaky na matrace, polštáře a přikrývky, které jsou ovšem finančně poměrně nákladné. Dále se doporučuje pravidelně (cca 1× týdně) vysávat koberce, čalounění a matrace vysavačem s vodním či HEPA filtrem. Na místě je dále pravidelné větrání prostor. Pacienti však na tato opatření často zapomínají nebo jej vzhledem k časové náročnosti vzdají. 

Účinnějším a jednodušším způsobem jak eliminovat roztočové alergeny je nový přípravek ExAller^®. Jde o 100% přírodní roztok ve formě spreje s vlastnostmi feromonů, tzn. že roztoče nezabíjí, ale přitahuje. Stačí ho jen rovnoměrně nastříkat na prostěradlo a po 1–2 hodinách vyprat v pračce na 60 °C. K prvotnímu odstranění roztočů se používá 1× týdně po dobu 3 týdnů, v rámci udržovací fáze ho stačí použít jen 1× měsíčně. 

V případě rinokonjunktivitidy jsou léky 1. volby intranazální kortikosteroidy a H₁-antihistaminika (per os nebo lokálně do očí a nosu). I v případě astmatu se postupuje podle aktuálně platných doporučení. U atopické dermatitidy je zapotřebí spolupráce s dermatologem.  

Jedinou kauzální léčbou, která zasahuje do patogeneze onemocnění, je v současné době alergenová imunoterapie. Vede k dlouhodobému zlepšení symptomů a snížení potřeby užívání antialergických a antiastmatických léků. Někteří pacienti dokonce mohou farmakoterapii ukončit. Bohužel je dnes však pomocí AIT léčen jen zlomek pacientů.

(mafi)

Zdroje:
1. Hrubiško M., Krčmová I. Roztočová alergie – lze léčit lépe? Část I. Co je dobré vědět. Alergie 2019; 4: 245–250.
2. Hrubiško M., Krčmová I. Roztočová alergie – lze léčit lépe? Část II. Zkušenosti z praxe. Alergie 2020; 1: 56–59.
3. Liška M. Alergie na roztoče a plísně – novinky. Medicína pro praxi 2010; 7 (12): 462–465.
4. ExAller. Inovace při léčbě a prevenci alergie na roztoče domácího prachu. Ewopharma.