Bilastin je bezpečné a již běžně užívané nesedativní H1-antihistaminikum. Mezi jeho indikace patří symptomatická léčba alergické rinokonjunktivitidy a urtikarie. Jelikož klinické studie obvykle vylučují pacienty s komorbiditami, další medikací a těhotné či kojící ženy, při vstupu na trh nejsou informace o užívání v těchto případech dostupné. Následující článek prezentuje odpovědi na nejčastější praktické dotazy spojené s užíváním bilastinu za specifických okolností.
Doporučení v tomto případě vycházejí především z farmakokinetických a farmakodynamických vlastností bilastinu. Bilastin není prakticky metabolizován, je vylučován téměř výhradně ledvinami a in vitro neovlivňuje aktivitu enzymového systému CYP450. Jeho interakční potenciál je proto velice malý. Bilastin je stejně jako digoxin, rivaroxaban nebo apixaban substrátem P-glykoproteinu, transportéru přítomného na mnoha rozhraních (střevo, ledviny, hematoencefalická bariéra apod.), kterým se organismus zbavuje nejrůznějších xenobiotik. Jelikož však jeho aktivitu neinhibuje, potenciál ovlivnění farmakokinetiky dalších léčiv tímto mechanismem je nízký.
Změna expozice léčivu v důsledku užívání bilastinu není předpokládána jmenovitě u acenokumarolu (podobný warfarinu), dabigatranu, rivaroxabanu, apixabanu, klopidogrelu ani u kortikoidů. U digoxinu je vzhledem k malým zkušenostem doporučena opatrnost, avšak pravděpodobnost významného vlivu je nízká. Interakce bilastinu s inhibitory protonové pumpy se nepředpokládá. Ženy zahrnuté do klinických studií užívaly vždy účinnou antikoncepci. Perorální hormonální antikoncepce byla jednou z možností a žádná interakce nebyla pozorována.
Není dostatek informací o bezpečnosti antihistaminik v těhotenství, aby mohlo být podáno jednoznačné doporučení. Záleží proto na individuálním zhodnocení lékaře, zda přínos této léčby převáží její možná rizika.
Ovlivnění CNS antihistaminiky 2. generace je oproti 1. generaci významně nižší. Antihistaminika 2. generace jsou vylučována přes hematoencefalickou bariéru pomocí P-glykoproteinu a díky tomu je jejich koncentrace v CNS menší. Avšak i starší antihistaminika 2. generace (cetirizin) jsou zakázána např. v letecké dopravě (piloti, řízení letového provozu), naopak loratadin a desloratadin jsou povoleny.
Při podávání 20 mg bilastinu a 25 mg hydroxyzinu zdravým dobrovolníkům byla pomocí PET v případě bilastinu prokázána významně nižší obsazenost H1-receptorů mozkové kůry, která nebyla subjektivně nijak vnímána. Efekt bilastinu (20 a 40 mg) na psychickou výkonnost byl hodnocen oproti placebu i pozitivní kontrole (hydroxyzin 50 mg) standardizovanými testy pro letecký i silniční provoz. Výkonnost pacientů bilastinové i placebové větve byla shodná. Naopak hydroxyzin významně tlumil vyšší nervové funkce, a to i po 8 dnech užívání. Bilastin tak splňuje kritéria nesedativního H1-antihistaminika.
Cyklosporin, který je obvyklým imunosupresivem po transplantaci ledviny, může snižovat funkci štěpu, interaguje s léčivy metabolizovanými pomocí CYP450 a inhibuje P-glykoproteinový transportér. Bilastin je proto doporučen u pacientů po transplantaci ledviny pouze v případě normální nebo lehce snížené renální funkce a ta musí být pravidelně monitorována.
Dialyzovatelnost závisí na biochemických a farmakokinetických vlastnostech léčiva a na typu dialýzy. Informace o ovlivnění léčiv dialýzou lze obvykle najít v doporučeních (Dialysis of Drugs 2013). Bilastin je však nové léčivo a z toho důvodu není v tabulkách uveden. Jeho fyzikálně-chemické vlastnosti se blíží fexofenadinu, proto lze očekávat podobné chování. Při konvenční hemodialýze není nutná úprava dávky fexofenadinu, při peritoneální dialýze je dialyzovatelnost vzhledem k vlastnostem molekuly nepravděpodobná, k ostatním typům dialýzy nejsou podklady.
Některá antihistaminika (především 1. generace) zvyšují riziko retence moči u pacientů s benigní hyperplazií prostaty z důvodu nízké selektivity a určité afinity k muskarinovým receptorům. Bilastin nebyl u pacientů s touto diagnózou testován, avšak v preklinických studiích nebyla zjištěna žádná afinita bilastinu k muskarinovým receptorům, a proto by neměl zvyšovat riziko retence.
Mohou bilastin užívat pacienti s celiakií?
Léčivo neobsahuje lepek, a může být proto užíváno pacienty s celiakií.
Může být bilastin užíván pacienty s glaukomem / nitrooční hypertenzí?
Bilastin nebyl u těchto pacientů specificky testován. Ze studií na buněčných kulturách však nebyl zjištěn vliv na muskarinové receptory a jejich transmisi. Proto by glaukom neměl být kontraindikací užívání bilastinu, monitorování je však namístě.
Může být bilastin užit u pacientů s atopickou dermatitidou?
Antihistaminika 2. generace mají u těchto pacientů obvykle jen omezený efekt. Větší benefit lze očekávat u pacientů s konkomitantním onemocněním, jako je urtikarie, astma, rinitida nebo alergická konjunktivitida.
Jaké jsou znalosti ohledně užívání u geriatrických pacientů?
Bezpečnostní studie zahrnovaly pouze malý počet pacientů ve věku nad 65 let bez závažných komorbidit. Frekvence nežádoucích účinků však byla podobná jako u mladších jedinců. Věk nad 65 let není důvodem úpravy dávky.
Za jak dlouho po vysazení bilastinu je možné provádět alergologický prick test?
Doporučená doba vysazení bilastinu činí 5 dnů před provedením prick testu.
Je možné navýšit dávkování u pacientů s chronickou urtikarií?
V klinických studiích fáze III byly testovány dávky až 80 mg denně po dobu 7 dnů a nebyl pozorován nárůst nežádoucích účinků. Dávky 100 mg denně nebo 20 mg denně v kombinaci s ketokonazolem byly shledány jako bezpečné z hlediska prodloužení intervalu QT i z hlediska CNS snášenlivosti.
(zit)
Zdroj: Leceta A., Sologuren A., Valiente R. et al. Bilastine in allergic rhinoconjunctivitis and urticaria: a practical aproach to treatement decisions based on queries received by the medical information department. Drugs Context 2017 Feb 3; 6 : 212500, doi: 10.7573/dic.212500.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
