Alergie na jed hmyzu z řádu blanokřídlých (Hymenoptera), kam patří například včela medonosná, je jednou z nejčastějších příčin anafylaktické reakce a dokáže významně ovlivnit kvalitu života. Packi et al. z Polska si dali za cíl odhalit nové biomarkery této alergie ve skupině zánětlivých faktorů. Jak uvedli ve svém e-posteru, stále jsou potřeba nové a přesnější diagnostické metody. Autoři konstatují, že závěry jejich výzkumu vnášejí úplně nové světlo do problematiky alergické zánětlivé odpovědi.
Celkem 63 dobrovolníků včetně 30 včelařů bylo rozděleno do 2 skupin podle hladin specifických IgE (sIgE) a klinických symptomů alergie: 21 pacientů s diagnostikovanou alergií na vosí a/nebo včelí jed tvořilo studovanou skupinu a 42 zdravých účastníků skupinu kontrolní.
V alergické skupině výzkumníci zjistili signifikantně snížené hladiny sCD30 a sTNF-R1 oproti kontrolám. Podle jejich názoru sCD30, sTNF-R1 a protein MMP-3 mohou být považovány za efektivní prognostické faktory, pokud se jedná o alergii na jed blanokřídlých (p < 0,05; AUC ~ 0,7; skóre VIP > 1,2).
Suprese antigenně specifických proliferačních a cytokinových odpovědí na hlavní alergeny včelího jedu u včelařů, kteří jsou opakovaně vystaveni vysoké dávce, může snížit sérovou koncentraci prozánětlivých cytokinů a jejich receptorů (např. sCD30, sTNF-R1). Předkládaná data mohou dle autorů práce zlepšit diagnostický algoritmus a metody monitorování průběhu onemocnění nebo efektivity léčby. Zdůrazňují, že před vyzkoušením použitelnosti v klinické praxi jsou zapotřebí další studie.
Perez-Garcia et al. ze Španělska připomněli značnou heterogenitu odpovědi na léčbu astmatu inhalačními kortikosteroidy (IKS). Upozornili, že již dříve se ukázalo, že nazální a faryngeální mikrobiom jeví spojitost odpovědí na IKS, role mikrobiomu ve slinách je ale neznámá.
Získali proto vzorky slin 231 dospělých i pediatrických astmatiků v různých nemocnicích ve Španělsku (na Kanárských ostrovech a v Baskicku), jejichž léčba v uplynulém roce zahrnovala IKS. Na základě (ne)přítomnosti exacerbací astmatu v posledních 6 měsících soubor rozdělili na respondéry a non-respondéry. Medián věku činil 40,0 let (17,5–59,0) a 60,6 % tvořily ženy.
Hloubka sekvenování 16S ribosomové RNA bakterií přítomných ve vzorku slin byla omezena na 10 000 čtení.
Ve slinách IKS respondérů výzkumníci zjistili větší bakteriální bohatost a diverzitu oproti non-respondérům (p < 0,05). Skupiny se lišily také v průměrném složení bakteriálních společenstev (pPERMANOVA = 0,003; pPERMIDSP = 0,319). Non-respondéři měli více zastoupen rod Rothia (6,0 vs. 5,0 %; p = 0,011).
Autoři konstatují, že změny ve skladbě mikrobiomu slin (alfa a beta diverzita a početnost bakteriálních rodů) byly spojeny s exacerbacemi astmatu navzdory užívání IKS.
V porovnání s prezenční formou nebyl hybridní kongres EAACI ošizen o žádnou z tradičních sekcí. Nechyběla tudíž ani satelitní sympozia. Z nich vybíráme sympozium věnované příznivým účinkům antihistaminika 2. generace bilastinu u urtikarie, astmatu a rinitidy, a to pro jeho zajímavé pojetí.
Vystupovali v něm 3 pacienti, 3 odborníci (ošetřující lékaři dotčených nemocných) a moderátorka – novinářka Mélisande Rougerová, jež se zmíněnými pacienty uskutečnila předtočené rozhovory. Pacienti – konkrétně 7letá dívka s urtikarií (za ni hovořila její matka), 40letá žena s konkomitantní přítomností astmatu a rinitidy a muž s urtikarií a navíc i diabetem 2. typu a hypertenzí z věkové kategorie padesátníků – popisovali, co pro ně život s danou diagnózou obnáší, jak probíhala diagnostika, jakou terapií prošli, kdy a proč zahájili léčbu bilastinem a jak jim její úspěšnost zlepšila kvalitu života.
Slova každého pacienta a matky nejmladší pacientky komentoval vždy příslušný ošetřující lékař: dr. Pablo Rodriguez del Rio z dětské nemocnice Niño Jesús v Madridu, profesor Fulvio Braido z nemocnice San Martino v Janově a profesor Torsten Zuberbier z nemocnice Charité v Berlíně, též generální sekretář Global Allergy and Asthma European Network (GA²LEN). Během sympozia se následně po tematických částech prolínaly vstupy z předtočených rozhovorů s pasážemi rozhovorů moderátorky s ošetřujícími lékaři dotčených nemocných. Takto pojaté kazuistiky byly velmi autentické a nabídly zřejmě maximální možnou formu předání užitečných informací o nemoci a její diagnostice i léčbě.
Jednou ze život ohrožujících komplikací COVID-19 je cytokinová bouře a jí vyvolaný těžký systémový zánět. Fodor et al. z Maďarska konstatovali, že pro predikci a monitorování cytokinové bouře je klíčová laboratorní analýza sérových hladin interleukinu 6 (IL-6). Zkoumána je řada dalších biomarkerů, ovšem jejich diagnostická využitelnost není zcela jasná.
Provedli proto retrospektivní studii, v níž u pacientů hospitalizovaných pro COVID-19 posuzovali vývoj hladin zánětlivých biomarkerů a jejich korelaci s koncentracemi IL-6. Studijní soubor tvořilo 667 osob, a to jednak nemocní, kteří se uzdravili, a dále zemřelí. Střední věk studijní populace činil 61 let.
V datech jedinců, kteří v souvislosti s COVID-19 zemřeli, výzkumníci našli signifikantně vyšší střední hladinu IL-6 (103,2 vs. 25,38 pg/ml; p < 0,0001), ale i laktátdehydrogenázy (LDH), ferritinu, D-dimerů, C-reaktivního proteinu (CRP), kreatininu, troponinu T, bílých krvinek, imunoglobulinů (Ig) a aNeu/aLy (p < 0,0001). Naopak signifikantně nižší měli tito pacienti koncentraci hemoglobinu (114,5 vs. 129,6 g/l). Vyšší byl počet normoblastů (NRBC). Autoři nezjistili významný rozdíl v hodnotách N-terminálního natriuretického propeptidu typu B (NT-proBNP), fibrinogenu, krevních destiček, celkového proteinu a kreatinfosfokinázy. Několik parametrů velmi úzce korelovalo: IL-6 a CRP (r = 0,73; p < 0,0001), ferritin a LDH (r = 0,6; p < 0,0001), CRP a fibrinogen (r = 0,63; p < 0,0001), bílé krvinky, Ig a aNeu/aLy aj.
Studie tak potvrdila nejvyšší důležitost korelace hladin zánětlivých biomarkerů s hladinou IL-6, který je klíčovým parametrem cytokinové bouře, i fakt, že zvýšená hladina IL-6 může predikovat horší výsledky pacientů s onemocněním COVID-19.
Eva Srbová
redakce MeDitorial
Zdroje:
1. Packi K., Matysiak J., Matuszewska E. et al. New biomarkers of hymenoptera venom allergy in a group of inflammation factors. EAACI 2021, e-posterová sekce, ePDS02.
2. Perez-Garcia J., Espuela-Ortiz A., Hernández-Pérez J. M. et al. Changes in the salivary microbiome are associated with response to inhaled corticosteroids in asthma patients. EAACI 2021, e-posterová sekce, ePDS01.
3. Clinical cases in discussion: 3 patients, 3 experts & 1 solution. EAACI 2021, satelitní sympozium.
4. Fodor B., Braun M., Zemlényi G., Gilányi I. Biomarkers of cytokine storm in critically ill hospitalized COVID patients. EAACI 2021, e-posterová sekce, late breaking e-poster.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
