Osteoporotické zlomeniny mohou být zapříčiněny i působením minimální energie. Následky těchto fraktur však mohou být pro pacienta velmi významné, u mnohých osob po těchto zlomeninách dochází ke snížení fyzické kondice, ovlivnění kvality života nebo zhoršení kognitivních schopností. Současně tyto obtíže vedou k nárůstu výdajů ve zdravotnictví a zvýšené potřebě dlouhodobé péče o takto postižené pacienty.
Mezinárodní data ovšem ukazují, že pouze malá část pacientů s vysokým rizikem osteoporotických zlomenin dostává odpovídající antiosteoporotickou terapii, a to včetně jedinců po osteoporotické zlomenině. Na základě aktuálních doporučení by všem pacientům vyššího věku, zejména ženám po menopauze, měl být po nízkoenergetické zlomenině nabídnut plán managementu osteoporózy. Podle současných poznatků by léčba osteoporózy měla začít velmi záhy po prodělané zlomenině.
Současná doporučení zdůrazňují, že je vhodné nesoustředit se pouze na akutní řešení zlomenin, ale zvolit komplexní řešení. Iniciativa Global Call to Action hovoří o 4 pilířích, které jsou významné při léčbě osteoporózy u starších osob po prodělaných osteoporotických frakturách:
Pro všechny pacienty, kteří jsou po fraktuře po nízkoenergetickém úrazu ošetřováni v nemocnici, je přínosem multidisciplinární přístup, jenž zahrnuje komplexní lékařskou péči, zhodnocení funkční a psychologické způsobilosti i vhodnou předoperační přípravu. Samozřejmostí jsou také laboratorní vyšetření, která umožní zhodnotit aktuální stav pacienta a hrají roli rovněž při volbě adekvátní léčby.
Britští a egyptští autoři ve své recentní práci na základě egyptských doporučení pro management osteoporózy vytvořili algoritmus pro řešení osteoporotických fraktur:
V rámci rehabilitace a řešení pádů je doporučován následující postup:
Při terapii osteoporózy rozlišujeme 2 základní skupiny léčiv: Při antiresorpční léčbě se nejčastěji využívají bisfosfonáty a denosumab. Anabolická léčba spočívá v podávání teriparatidu nebo romosozumabu.
V průběhu 1−2 týdnů po fraktuře by podle výše uvedeného algoritmu měla být zahájena odpovídající farmakoterapie. Volba vhodné léčby je přitom závislá na hodnotách renálních funkcí (na základě eGFR) a riziku dalších fraktur:
Při podávání antiosteoporotické terapie je nezbytné dbát na kontraindikace u jednotlivých modalit. Anabolická terapie je kontraindikovaná u pacientů s těžkým renálním postižením, hyperkalcémií, hyperparatyreózou, Pagetovou chorobou, výskytem kostních malignit či kostních metastáz a po radioterapii. Podávání perorálních bisfosfonátů je kontraindikované u chorob žaludku a jícnu, dysfagie a při neschopnosti stát nebo sedět vzpřímeně po dobu 30−60 minut.
Před nasazením léčby bisfosfonáty či denosumabem je vhodné provést preventivní stomatologické vyšetření. Před nasazením denosumabu se také doporučuje nejdřív zkontrolovat sérové hladiny kalcia a množství vitaminu D a během terapie poté zajistit jejich dostatečnou suplementaci.
(viv)
Zdroj: El Miedany Y., Toth M., Elwakil W., Saber S. Post-fracture care program: pharmacological treatment of osteoporosis in older adults with fragility fractures. Curr Osteoporos Rep 2023 Aug; 21 (4): 472−484, doi: 10.1007/s11914-023-00791-w.
