Romosozumab zlepšuje kostní mikroarchitekturu u postmenopauzálních žen s osteoporózou

Jak hodnotit sílu kostí

Hustota kostního minerálu (BMD – bone mineral density) je validovaným prediktorem osteoporotických fraktur. BMD se stanovuje pomocí dvouenergiové rentgenové absorpciometrie (DXA – dual-emission X-ray absorptiometry) a silně koreluje s ex vivo silou kosti (asi z 60–80 %). Bylo prokázáno, že antiosteoporotická léčba zvyšující BMD snižuje riziko zlomenin.

K síle kostí ale přispívají i další parametry. Mikroarchitekturu trámčité kostní hmoty lze nepřímo hodnotit pomocí indexu TBS (Trabecular Bone Score), který se stanovuje pomocí obrazové analýzy dvourozměrných DXA snímků oblasti bederní páteře. Mnoho studií ukázalo, že TBS je nezávislým prediktorem rizika fraktur a může doplnit informace získané měřením BMD a zhodnocením klinických rizikových faktorů obsažených ve validovaném nástroji FRAX (Fracture Risk Assessment Tool).¹

Inhibice sklerostinu v léčbě osteoporózy

Romosozumab je humanizovaná monoklonální protilátka, která inhibuje sklerostin, což podmiňuje její duální mechanismus účinku – dochází ke zvýšení tvorby a zároveň snížení resorpce kostní hmoty. Léčba romosozumabem vedla u postmenopauzálních žen s osteoporózou ke zvýšení BMD a snížení rizika zlomenin oproti placebu i aktivnímu komparátoru ze skupiny bisfosfonátů − alendronátu.²

Účinnost a bezpečnost sekvenční léčby romosozumabem a následně alendronátem byla porovnávána s kontinuální léčbou alendronátem v klinické studii ARCH (Active-Controlled Fracture Study in Postmenopausal Women with Osteoporosis at High Risk). Sekvenční terapie v této studii vykázala signifikantní zlepšení kostní denzity a parametrů kostní síly i větší efekt na snížení rizika nově vzniklých klinických, vertebrálních a nevertebrálních zlomenin či fraktur krčku femuru.^{3, 4} Prezentovaná post hoc analýza si dala za cíl zhodnotit vliv sekvenční léčby na kostní mikroarchitekturu.¹

Metodika analýzy

Mezinárodní multicentrické dvojitě zaslepené studie fáze III ARCH se účastnilo 4093 postmenopauzálních žen s osteoporózou a prodělanou frakturou obratle nebo krčku femuru. Během 12měsíční dvojitě zaslepené fáze byly pacientky v poměru 1­ : 1 randomizovány k podání 210 mg romosozumabu 1× měsíčně s.c. nebo 70 mg alendronátu 1× týdně p.o. Po 12 měsících léčby byl všem účastnicím podáván alendronát po dobu nejméně 12 dalších měsíců až do ukončení studie (medián 2,7 roku od vstupu do studie).

Celkem 1095 pacientek mělo k dispozici DXA snímky získané ve 12., 24. a 36. měsíci. Z této skupiny bylo pro prezentovanou analýzu náhodně vybráno 239 žen z každého ramene, což byl dostatečný počet pro statistické prokázání rozdílu mezi kohortami. U 378 takto vybraných pacientek (188 léčených alendronátem po dobu 36 měsíců a 190 se sekvenční terapií) bylo možno stanovit validní skóre TBS_TT (tissue thickness adjusted TBS – skóre TBS adjustované na místní tloušťku měkkých tkání). Vstupní charakteristiky účastnic byly v obou skupinách srovnatelné.

Výsledná zjištění

Léčba romosozumabem vedla k signifikantně vyššímu nárůstu TBS_TT po 12 měsících terapie (průměrný rozdíl hodnocený metodou nejmenších čtverců [LSMD] 3,6 %), přičemž větší nárůst se udržel i po převedení na terapii alendronátem (2,9 % ve 24. měsíci a 2,3 % v 36. měsíci; p < 0,001).

Při vstupu do studie mělo skóre TBS_TT v mezích normy 28,9 % pacientek ze skupiny se sekvenční léčbou, ve 12. měsíci  to bylo 48,1 %, ve 24. měsíci 43,9 % a v 36. měsíci 45,4 % (všechna p < 0,001). Ve skupině s alendronátem to bylo vstupně 26,1 % pacientek, a dále 33,0 % po 12, resp. 33,0 % po 24, resp. 32,4 % po 36 měsících léčby (p ≤ 0,012).

Změny v TBS_TT a BMD bederních obratlů byly na sobě obecně nezávislé.

Závěr

Terapie romosozumabem pravděpodobně zvyšuje sílu kostí nejen díky nárůstu kostní hmoty, ale i prevencí poruchy kostní mikroarchitektury. Udržitelné zlepšení TBS_TT dosažené pomocí 12měsíční terapie romosozumabem podporuje přetrvávající ochranu před vertebrální frakturou i během následujících 24 měsíců léčby alendronátem.

(este)

Zdroje:
1. McClung M. R., Betah D., Leder B. Z. et al. Romosozumab improves microarchitecture as assessed by tissue thickness-adjusted trabecular bone score in postmenopausal women with osteoporosis. J Bone Miner Res 2025 Feb 2; 40 (2): 193–200, doi: 10.1093/jbmr/zjae194.
2. SPC Evenity. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/evenity-epar-product-information_cs.pdf
3. Saag K. G., Petersen J., Brandi M. L. et al. Romosozumab or alendronate for fracture prevention in women with osteoporosis. N Engl J Med 2017; 377 (15): 1417–1427, doi: 10.1056/NEJMoa1708322.
4. Brown J. P., Engelke K., Keaveny T. M. et al. Romosozumab improves lumbar spine bone mass and bone strength parameters relative to alendronate in postmenopausal women: results from the Active-Controlled Fracture Study in Postmenopausal Women with Osteoporosis at High Risk (ARCH) trial. J Bone Miner Res 2021; 36 (11): 2139–2152, doi: 10.1002/jbmr.4409.