Autoři využili data žen zařazených do studie Women’s Health Initiative v letech 1993–1998. Provedli prospektivní analýzu zahrnující 157 282 žen ve věku 50−79 let (průměrný věk 63,1 roku, průměrná hodnota indexu tělesné hmotnosti [BMI] 28,0 kg/m2, 83 % bělošek, průměrná doba sledování 15,4 roku). Nebyly zařazeny pacientky léčené bisfosfonáty, kalcitoninem či raloxifenem, žádná z nich také nebyla při vstupu do studie léčena denosumabem nebo parathormonem.
Primárním sledovaným parametrem byla incidence následných zlomenin pánve, femuru, pately, bérce, hlezna nebo nohy (nikoliv prstů), kostrče, obratlů, předloktí či zápěstí a nadloktí nebo ramene během 10letého sledování po prvotní fraktuře.
Prvotní fraktura byla hlášena u 47 458 pacientek (30 %). Ženy s iniciální zlomeninou byly s větší pravděpodobností vyššího věku (p < 0,0001), bělošky (p < 0,0001), měly větší počet pádů během 12 měsíců (p < 0,0001) a s menší pravděpodobností užívaly při vstupu do studie hormonální terapii (p = 0,001).
Riziko následné zlomeniny bylo zvýšené ve všech výše zmíněných lokalizacích bez ohledu na lokalizaci prvotní fraktury i po stratifikaci dle etnika, BMI nebo užívání hormonální terapie. Riziko vzrostlo ve všech věkových skupinách, tj. i u žen ve věku 50–59 let.
Prvotní zlomenina předloktí či zápěstí byla spojená s významně zvýšeným rizikem následné fraktury nadloktí či ramene, stehna, pately, bérce či hlezna, pánve i obratlů (poměr rizik [HR] se u jednotlivých lokalizací pohyboval mezi 2,63 a 5,68).
Riziko fraktury krčku stehenní kosti bylo zvýšené po prvotní fraktuře předloktí či zápěstí (HR 4,80; 95% interval spolehlivosti [CI] 4,29–5,36), nadloktí či ramene (HR 5,06; 95% CI 4,39–5,82), stehna (HR 5,11; 95% CI 3,91–6,67), pately (HR 5,03; 95% CI 4,20–6,03), bérce či kotníku (HR 4,10; 95% CI 3,58–4,68) i obratlů (HR 6,69; 95% CI 5,95–7,53).
Dle výše zmíněné analýzy roste riziko následné fraktury u postmenopauzálních žen bez ohledu na lokalizaci prvotní fraktury ve všech věkových kategoriích, tj. i u žen mladších 60 let. Novým zjištěním je fakt, že fraktura pately (dosud považovaná za neosteoporotickou) je pro následné zlomeniny stejným prognostickým rizikovým faktorem jako fraktura krčku stehenní kosti nebo zápěstí. U každé postmenopauzální ženy se zlomeninou by tedy mělo být vyhodnoceno riziko následných zlomenin a případně provedena odpovídající intervence, tj. dispenzarizace, režimová opatření a/nebo nasazení terapie osteoporózy.
(mafi)
Zdroj: Crandall C. J., Hunt R. P., LaCroix A. Z. et al. After the initial fracture in postmenopausal women, where do subsequent fractures occur? EClinicalMedicine 2021; 35 : 100826, doi: 10.1016/j.eclinm.2021.100826.
