Současné léčebné možnosti karcinomu ledvin II.

Léčba zhoubných nádorů ledvin se odvíjí od typu a rozsahu nádorů a celkového stavu onemocnění. Obecně lze zasáhnout chirurgicky, podat systémovou terapii, radiační terapii a paliativní léčbu. V posledních letech došlo k významnému rozšíření terapeutického portfolia systémové léčby o tzv. biologickou léčbu, a to především u metastazujících nádorů, které obvykle velmi špatně reagují na cytotoxickou léčbu.

Cytokiny

Historicky první biologickou léčbu představují u pacientů s metastazujícím karcinomem ledvin cytokiny, interleukin 2 (IL-2) a interferon alfa (IFN-alfa). Tyto látky v klinických studiích prodlužují celkové přežití, jejich použití je však omezeno jejich toxicitou.

Monoklonální protilátky, inhibitory enzymů, inhibitory signálních drah

Díky odhalení tumorigeneze z hlediska poškození VHL genu a následné hyperprodukce VEGF se zmapováním jeho signálních drah byly vyvinuty látky, které cíleně účinkují na molekulární úrovni a přerušují cesty pro angiogenezi a pro růst tumoru.

Bevacizumab je monoklonální protilátkou, jež neutralizuje cirkulující VEGF. Cetuximab, gefitinib a lapatinib ovlivňují receptory pro epidermální růstový faktor. Multikinázový inhibitor sunitinib inhibuje receptorovou i nereceptorovou aktivitu tyrozinkináz, a zastavuje tak přenos signálu z intracytoplazmatické části VEGF. Další multikinázový inhibitor sorafenib inhibuje kinázovou aktivitu Raf-1 a B-Raf a kinázy receptorů pro VEGFR.

Temsirolimus a everolimus inhibují alternativní signální cestu zprostředkovanou mTOR proteinem (mTOR – the mammalian target of rapamycin). Temsirolimus snižuje koncentraci hypoxií indukovaného faktoru 1 a 2 a VEGF a vede k zastavení růstu nádorových buněk. Everolimus účinkuje obdobně.

(zak)

Zdroje:
Urol Nurs. 2010; 30 (1): 40–54.
Zdravotnické noviny, publikováno on-line 6. 4. 2010: www.zdn.cz.
Medical Tribune, publikováno on-line 10. 5. 2010: www.tribune.cz.