Prevence a léčba keloidních jizev
Keloidní jizva vzniká patologickým hojením rány se zvýšenou tvorbou kolagenu, zejm. typu I a III. Jizva roste ve všech směrech, vystupuje nad povrch a je více prokrvená. Přesný mechanismus vzniku není stále objasněn.
Keloidní jizva vzniká patologickým hojením rány se zvýšenou tvorbou kolagenu, zejm. typu I a III. Jizva roste ve všech směrech, vystupuje nad povrch a je více prokrvená. Přesný mechanismus vzniku není stále objasněn. Častěji se vyskytuje u lidí se zvýšenou pigmentací a s genetickou predispozicí. Jizva vzniká posttraumaticky (po chirurgickém zákroku, piercingu), ale i po patologických kožních defektech (akné, planých neštovicích). Její vznik podporuje přítomnost cizích látek v ráně, infekce hematomu a zvýšené napětí v místě sutury.
Keloidy se vyskytují pouze u člověka. Nejčastěji jsou postiženy osoby od 10 do 30 let. Je popsána recesivní i dominantní dědičnost a asociace keloidních jizev s HLA-B14, HLA-B21, HLA-Bw16, HLA-Bw35, HLA-DRS, HLA-DQw3 a krevní skupinou A.
Významnou součástí terapie je prevence. Sutura rány by měla vykazovat co nejmenší napětí, řezy nesmí přesahovat kloubní struktury a směr řezu by měl respektovat štěpitelnost kůže. Také indikace kosmetických chirurgických zákroků vyžaduje pečlivé zvážení u rizikových kožních fototypů.
Terapii volíme dle charakteru, umístění, velikosti a hloubky jizvy, dále podle věku pacienta a odpovědi na předchozí léčbu. Možnosti terapie:
- okluzivní silikonové tlakové náplasti – 24 hod. denně po dobu až 12 měsíců (následně po chirurgickém či laserovém zákroku);
- semiokluzivní silikonové obvazy ve formě gelu – 8 týdnů;
- bodová kompresní terapie v kombinaci s adhezivním obinadlem (ze spandexu, elastanu);
- intralezionální kortikosteroidy – triamcinolon acetonid 10–40 mg/ml 1× za 4–6 týdnů;
- interferony – injekčně do rány jako profylaxe;
- intralezionálně aplikovaný 5-fluorouracil – 1,5 IU/ml;
- intralezionálně aplikovaný doxorubicin;
- intralezionálně aplikovaný verapamil – 2,5 mg/ml v pěti dávkách;
- lokálně deriváty kyseliny retinové (0,05%);
- inhibitory VEGF – bevacizumab, deriváty TGF-β3, rhIL-10 – snižují syntézu kolagenu;
- frakcionovaná radioterapie do celkové dávky min. 12 Gy;
- kryochirurgická léčba tekutým dusíkem – 20–30 dní;
- laserové zákroky;
- fototerapie UVA-1 340–400 nm;
- excize keloidní jizvy s vnitřními stehy.
Experimentálně lze použít imiquimod, takrolimus, lidský rekombinantní TGF-β3 (avotermin) a lidský rekombinantní IL-10.
(eva)
Zdroj: Litvik Radek, Vantuchová Yvetta: Hypertrofické a keloidní jizvy pohledem dermatologa.New EU Magazine of Medicine. 2011 (1–2): 15–17.
Dostupné na http://www.neumm.cz/public/img/neumm_11_01/02.pdf
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Štítky
Dětská chirurgie Chirurgie všeobecná Interní lékařství Praktické lékařství pro dospěléOdborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Jak všímavé bytí pomáhá zdravotníkům předcházet syndromu vyhoření
- Jak jedí lékaři? Stravují se stejně jako většina populace
- „Jednohubky“ z klinického výzkumu – 2025/16
- Tirzepatid – nová éra v léčbě nadváhy a obezity
- Britský výzkum s českou stopou odhalil desítky asociací nemocí se vzácnými variantami genů
Mohlo by vás zajímat