Láska je láska! A co na to věda? „Jednohubky“ z výzkumu – 2025/20
Láska odnepaměti fascinuje. Inspiruje umělce, spisovatele, režiséry... Zabývají se jí i vědci z různých oborů – od psychologů až po evoluční biology, kteří se snažili definovat ji jako pohon spojený s samotným přežitím lidského druhu. Na některé poznatky vědy o lásce letos v únoru upozornila Harvard Medical School a my z nich níže vybíráme ty nejzajímavější.
Když mozek jede na lásku aneb chemická „horská dráha“
Zamilování spouští neurochemickou kaskádu, která zahrnuje vyplavení řady hormonů. Ukázala to například studie dlouhodobě (v průměru 21 let) spokojeně ženatých či vdaných osob, která využila zobrazování mozku pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI). Mozky těch, kteří uváděli, že jsou velmi zamilovaní do svých dlouholetých partnerů, vykazovaly při pohledu na obrázek milovaného partnera aktivitu v dopaminergních centrech odměn podobné úrovně, jaká je typická pro první měsíce a fázi akutní zamilovanosti. Zároveň bylo pozorováno více uklidňující aktivity v oblastech bohatých na receptory opioidů a oxytocinu. Efekty specifické pro intenzivně milované dlouhodobé partnery byly nalezeny v dopaminergních centrech odměny a bazálních gangliích a v několika regionech souvisejících s mateřskou vazbou.1, 2
Temná stránka lásky – „syndrom zlomeného srdce“
Zatímco přítomnost lásky působí rozhodně blahodárně, její ztráta může mít silné nepříznivé důsledky. Jedním z nich je intenzivní emoční bolest označovaná jako „syndrom zlomeného srdce“, jinak též stresová kardiomyopatie s příznaky obdobnými infarktu či srdečnímu selhání, případně syndromu tako-tsubo (TTS). Tento stav srdeční dysfunkce mohou vyvolat různé emocionální stresory, samozřejmě i ztráta milovaného člověka, a téměř vždy je reverzibilní. Dočasný otok levé komory je pravděpodobně dán náhlým vyplavením stresových hormonů a stimulací sympatiku.
Výzkumníci z Massachusetts General Hospital retrospektivně hodnotili databázi PET/CT skenů mozku pacientů se „syndromem zlomeného srdce“ a bez něj. Zjistili, že jedinci, u nichž se následně vyvinul, měli tendenci k větší aktivitě amygdaly, což naznačuje, že podkladem tohoto syndromu opravdu mohou být neurochemické změny na úrovni mozku.1, 3
Bolestivé odmítnutí
Zpěváci napříč žánry se v textech svých písní shodují na tom, že láska (alespoň občas) bolí. Za pravdu jim dává studie, která ukázala, že emoční bolest spojená s odmítnutím milovanou osobou se zaznamenává ve stejných oblastech mozku jako bolest fyzická. Tým výzkumníků využil fMRI ke zobrazení mozkové aktivity lidí, kteří nedávno prožili bolestivý rozchod iniciovaný partnerem. Při sledování fotografie bývalého partnera měli myslet na to, že je opustil. Aktivovaly se jim při tom oblasti mozku související se senzorickou složkou fyzické bolesti, jako je somatosenzorický kortex a dorzální posteriorní inzula.1, 4
Láskou a dobrými vztahy k pevnějšímu zdraví
I další výzkumy ukazují, že spokojenost a štěstí ve vztazích hluboce ovlivňují zdraví. Longitudinální harvardská studie vývoje dospělých, jež kontinuálně probíhá od roku 1938, začala sledovat zdraví 268 studentů 2. ročníku VŠ (jedním z nich byl i pozdější prezident J. F. Kennedy!) a posléze i jejich potomky. Například v roce 2017 přitom bylo stále naživu ještě 19 z původních účastníků. Výsledky ukazují, že životní spokojenost i zdraví souvisejí hlavně s mezilidskými vztahy. Lidé, kteří byli v 50 letech nejvíce spokojení se svými vztahy, patřili o 30 let později k těm nejzdravějším. Spokojenost ve vztazích se mimo jiné ukázala být lepším prediktorem fyzického zdraví než hladina cholesterolu.5
Rostoucí množství důkazů naznačuje, že osamělost zvyšuje pravděpodobnost vzniku cévní mozkové příhody či infarktu myokardu a přispívá k celkově většímu riziku úmrtí. Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) může také vyvolat nebo zhoršit existující onemocnění, včetně diabetu mellitu 2. typu, demence, deprese a úzkosti. Vědci se domnívají, že roli hraje jak nedostatek sociální podpory, tak čistý fyziologický stres z osamělosti. Například chronická aktivace osy hypothalamus – hypofýza – nadledviny může uvolnit signalizační kaskádu, jež pohání zánět, který může pro změnu narušit řadu fyziologických funkcí.1
(esr, este)
Zdroje:
1. Nealon D. The science of love. Harvard Medical School, 2025 Feb 10. Dostupné na: https://hms.harvard.edu/news/science-love
2. Acevedo B. P., Aron A., Fisher H. E., Brown L. L. Neural correlates of long-term intense romantic love. Soc Cogn Affect Neurosci 2012; 7 (2): 145–159, doi: 10.1093/scan/nsq092.
3. Radfar A., Abohashem S., Osborne M. T. et al. Stress-associated neurobiological activity associates with the risk for and timing of subsequent Takotsubo syndrome. Eur Heart J 2021; 42 (19): 1898–1908, doi: 10.1093/eurheartj/ehab029.
4. Kross E., Berman M. G., Mischel W. et al. Social rejection shares somatosensory representations with physical pain. Proc Natl Acad Sci U S A 2011; 108 (15): 6270–6275, doi: 10.1073/pnas.1102693108.
5. Mineo L. Good genes are nice, but joy is better. The Harvard Gazette 2017 Apr 11. Dostupné na: https://news.harvard.edu/gazette/story/2017/04/over-nearly-80-years-harvard-study-has-been-showing-how-to-live-a-healthy-and-happy-life/
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Další krok vpřed v managementu péče o pacienty s RS – skeny mozku vyhodnotí AI
- Co vede nejčastěji k dobrovolnému asistovanému umírání?
- Paliativní péče (nejen) na konci života – „jednohubky“ z výzkumu 2025/22
- AUDIO: Jak na léčbu atopické dermatitidy
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul