Kombinace progenitorových endoteliálních buněk a mezenchymových kmenových buněk v terapii ran u diabetiků

Hojení ran u pacientů s diabetem mellitem (DM) je neustále předmětem zájmu laické i odborné veřejnosti. Danou problematikou se zabývala i nedávno publikovaná studie, jejímž cílem bylo zjistit, jestli by kombinace endoteliálních progenitorových buněk (EPC) a mezenchymálních kmenových buněk (MSC) mohla vést ke zvýšení angiogeneze a zlepšení hojení ran u diabetických myší. V rámci této studie byly Balb/c nude myši rozděleny do pěti skupin, a to na skupinu DM, pak skupinu DM s aplikací 1 × 10⁶ MSC buněk, skupinu DM s aplikací 1 × 10⁶ EPC buněk, skupinu DM s aplikací 0,5 ×10⁶ MSC buněk a 0,5 × 10⁶ EPC buněk a kontrolní skupinu.

Po sedmi týdnech byly myši uvedeny do anestezie a na zádech (dorzorostrálně) jim byly excizí provedeny hluboké kožní rány. Procento uzavření rány po sedmi a pak i po čtrnácti dnech bylo v DM skupině signifikantně nižší než v kontrolní skupině i ve všech ostatních experimentálních skupinách (p < 0,005). Čtrnáctý den bylo procento kapilární vaskularity ve skupinách s kombinovanou terapií signifikantně vyšší než ve skupině DM (p < 0,005).

V rámci této studie se tedy autorům podařilo prokázat, že kombinovaná terapie EPC a MSC může vést ke zvýšení hladin vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (VEGF), stejně tak jako i ke zvýšení angiogeneze, což následně vyústilo ve snížení infiltrace neutrofily, snížení hladin malondialdehydu (MDA) a ve finále vedlo ke zlepšení hojení ran u diabetických myší.

(mik)

Zdroj: Sukpat S., Isarasena N., Wongphoom J., Patumraj S., et al. Vasculoprotective effects of combined endothelial progenitor cells and mesenchymal stem cells in diabetic wound care: their potential role in decreasing wound-oxidative stress. Biomed Res Int. 2013; 2013: 459196; doi: 10.1155/2013/459196.