Kombinace cílené a hormonální léčby − nejúčinnější varianta u hormonálně pozitivního HER2-negativního metastatického karcinomu prsu

Přístup k léčbě hormonálně senzitivního metastatického karcinomu prsu se na základě výsledků klinických studií postupně mění. Chemoterapie je u této skupiny pacientek podávána jen v případě, že pacientka bude mít viscerální krizi nebo je jí ohrožena¹.

Otázkou je, zda pacientky s hormonálně pozitivním HER2-negativním metastatickým karcinomem prsu léčit chemoterapií, nebo hormonální léčbou. V současné době se předpokládá, že chemoterapie má rychlejší nástup účinku a dosahuje vyššího procenta léčebných odpovědí. Ovšem ve srovnání s hormonální léčbou není tato výhoda poté patrná ve výsledcích celkového přežití (OS). Je nutno podotknout, že léčba hormonálními preparáty přináší větší pravděpodobnost prodloužení aktivního života pacientek z důvodu výskytu menšího množství nežádoucích účinků.

Při rozhodování o léčbě pacientek s metastatickým karcinomem prsu je třeba vzít v úvahu také:

Rozsah onemocnění:

• Při masivním postižení životně důležitých orgánů (játra, plíce) by měla být volena chemoterapie, protože v případě další progrese by mohlo dojít k jejich selhání.
• Celkový stav pacientky v době zahájení léčby a její preference.
• Předpoklad odpovědi na hormonální léčbu: Podle výsledků retrospektivní analýzy lze předpokládat účinek léčby u tumorů, kde je pozitivita estrogenových receptorů > 10 %.

Vyšší proliferační index nádoru by neměl být důvodem k preferenci chemoterapie. Tyto nádory sice mají horší prognózu, mohou však být citlivé na hormonální terapii.

Mezi preparáty ze skupiny hormonálních léčiv se řadí inhibitory aromatázy (nesteroidní: anastrozol, letrozol; steroidní: exemestan) a antagonisté estrogenových receptorů fulvestrant a tamoxifen, ten se však u metastatického onemocnění nepoužívá v takové míře jako v adjuvantní terapii. Ze studie SWOG, ve které byly pacientky léčeny kombinací anastrozolu s fulvestrantem (kombinace není v souladu s indikačním omezením zdravotních pojišťoven), lze předpokládat jistý prospěch této kombinační terapie pouze u nepředléčených pacientek.

S cílem překonat primární nebo sekundární rezistenci vůči hormonální terapii byl v klinických studiích studován rovněž účinek kombinace hormonální a cílené léčby. Studie BOLERO 2 zkoumala rozdíl účinku steroidního inhibitoru aromatázy (exemestan) v monoterapii nebo v kombinaci s inhibitorem mTOR (everolimus) po předchozím selhání nesteroidního inhibitoru a ukázala, že kombinační léčba vedla k prodloužení PFS (doby přežití bez progrese) o 6 měsíců, i když za cenu četnějších nežádoucích účinků.

V současné době probíhá řada klinických studií zaměřených na přínos inhibitorů cyklin-dependentní kinázy (CDK) v léčbě pacientek s HR+ a HER2- pokročilým karcinomem prsu. Testovanými látkami jsou PD-0332991 (palbociklib), LEE011 (ribociklib) a LY2835219 (amebaciklib). Známy jsou již první výsledky z klinických studií PALOMA 1 a PALOMA 3 s látkou PD-0332991 (palbociklib).

(pez)

Zdroje:

1. Petráková K. Doporučení léčby u pacientek s hormonálně pozitivním HER2-negativním metastatickým karcinomem prsu. Mol Target Ther News 2016; 2 (1): 16−18.
2. Untch M, Augustin D, Ettl J, et al. ABC3 Consensus Commented from the Perspective of the German Guidelines : Third International Consensus Conference for Advanced Breast Cancer (ABC3), Lisbon, 07. 11. 2015. Geburtshilfe und Frauenheilkunde. 2016;76(2):156-163. doi:10.1055/s-0042-101168.