#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

„Co je doma, to se počítá“ aneb výskyt koronavirové infekce v rodinách

28. 4. 2021

Epidemiologicky nejrizikovější situací, při které může dojít k přenosu koronavirové infekce, je výskyt v rodině. Doma se rouškami nechráníme a dodržení všech preventivních opatření je velmi obtížné. Malé děti potřebují fyzický kontakt a rodiče se o ně musejí postarat, i když jsou sami infekční. Je pozoruhodné, že ačkoliv Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) disponuje daty o nákazách, které jsou spárované s rodnými čísly, a hygienické stanice by v rámci trasování měly zkoumat šíření nákazy v rodinách, nikdy se u nás – pokud je nám známo – nikdo o podobnou analýzu ani nepokusil. Rozhodli jsme se proto realizovat malou studii na toto téma.

Cíle studie

Zajímalo nás:

  1. jak moc se šíří infekce v rámci rodin, tedy kolik dětí onemocní v rodinách s jedním a s oběma nemocnými rodiči;
  2. zda mají děti, které byly nemocné, zjistitelné protilátky, a naopak jestli děti, které neonemocněly, protilátky netvoří;
  3. jak funguje Blood collection set (Euroimmun), který umožňuje provést odběr krve na vyšetření protilátek bez asistence zdravotníka.

Soubor testovaných osob

Vyšetřili jsme celkem 23 rodin z řad zdravotníků společností GENNET v Praze a IVF Clinic v Olomouci nebo našich sousedů či přátel, a to:

  • 6 rodin, kde byli oba rodiče zdraví;
  • 5 rodin, ve kterých byl jeden rodič nemocný;
  • 12 rodin, ve kterých byli oba rodiče nemocní.

Vyšetřeno bylo 50 dětí a studentů ve věku 3–23 let, z toho 27 dívek a 23 chlapců. V rodinách s onemocněním jsme jeho výskyt měli potvrzený testem PCR u rodičů. Onemocnění proběhla v době od října 2020 do března 2021. Odběr krve u dětí proběhl v březnu 2021. Rodiče vyplnili dotazník s otázkami cílenými na klinický průběh, datum a výsledek testu PCR a podepsali souhlas s provedením testu a použitím dat pro studii. Současně uvedli informace o sobě.

Metodika a průběh

Odběrová sada Blood collection set (Euroimmun) obsahuje vše potřebné pro provedení testu v domácím prostředí. Pomocí dezinfekce se ošetří povrch bříška prstu, jednorázovou lancetou se provede píchnutí do prstu, kapka krve se nechá vsáknout do papírové kartičky (viz obr. 1). Celou proceduru zvládne dospělý člověk sám, u dítěte je odběr možný za pomoci rodiče či zdravotníka. Dodaná sada byla praktická, bylo pouze potřeba překonat strach dětí z odběru, ale klidné děti ho zvládly bez problémů. Test samozřejmě nelze provádět bez souhlasů rodičů a u nespolupracujících dětí. Kartičky se po odběru nechaly 4 hodiny zaschnout, poté byly zaslány k vyšetření do laboratoře.

Z krevní stopy na kartičce byl v laboratoři vyseknut terčík definované velikosti, který se vložil do jamky s roztokem v 96 jamkové destičce. Hladina protilátek byla vyšetřena metodou Anti-SARS-CoV-2 QuantiVac ELISA IgG, která stanovuje protilátky proti antigenu S1 (Euroimmun).

 

Obr. 1  Postup při odběru vzorku krve


U 10 dospělých osob jsme odebrali také periferní krev a stanovili protilátky v séru. Ve většině případů si hodnoty koncentrací stanovené ze séra a z kartičky odpovídaly, rozdíly jsme v některých případech našli v případě hraničních hodnot, nicméně shoda nás příjemně překvapila. Základem je kvalitní odběr.

Výsledky

Soubor zahrnoval 50 dětí, z toho 8 dětí v kontrolních zdravých rodinách a 42 dětí v rodinách, které byly v karanténě. Z dětí, jež byly v karanténě, mělo 20 (47 %) klinické příznaky a 22 (53 %) zůstalo zdravých. Pouze 32 dětí mělo provedený test PCR, a to 14 (43 %) s pozitivním výsledkem, 18 (57 %) s výsledkem negativním. Pozitivní protilátky mělo 18 (90 %) z 20 nemocných a 3 (10 %) z 30 zdravých dětí.

Tab. 1  Přehled vyšetření PCR u zdravých a nemocných dětí

PCR+

PCR

Test PCR neproveden

Celkem

Nemocní

12

3

4

19

Zdraví

2

15

14

31

Celkem

14

18

18

50

 

V rodinách, kde byl jeden nemocný rodič, byly nemocné pouze 3 (23,1 %) ze 13 dětí. Přenos z rodiče na děti tedy zřejmě není tak častý, jak bychom očekávali. Dokonce i v rodinách, kde byli nemocní oba rodiče, bylo nemocných pouze 15 (60 %) z 25 dětí. V rodinách s rodiči v karanténě mělo pozitivní protilátky 16 (88,9 %) z 18 klinicky nemocných a pouze 2 (10 %) z 20 zdravých dětí. Odpověď na infekci pomocí cirkulujících protilátek je tedy u dětí s klinickým průběhem velmi běžná. Pozitivní test PCR mělo 12 (80 %) z 15 nemocných a 2 (11,7 %) ze 17 zdravých dětí. Ze 3 nemocných dětí s negativním testem PCR mělo protilátky jedno. Obě zdravé děti s pozitivním testem PCR měly protilátky.

Obr. 2  Přehled hladiny protilátek u dětí z rodin se zdravými rodiči (zelené pole), jedním rodičem nemocným (žluté pole) a oběma rodiči nemocnými (červené pole). Na ose y je vynesen logaritmus indexu pozitivity zvýšeného o jedničku. Přerušovaná čára označuje hranici pozitivity (tedy pozitivní protilátky jsou nad ní). Každá rodina je oddělena svislou čárou. Červeně jsou znázorněny nemocné děti, modře zdravé děti, typ symbolu odlišuje pohlaví. Číslo nad symbolem udává věk dítěte.


Diskuse a závěr

Cílem naší studie bylo pomocí vyšetření protilátek zmonitorovat, jak se infekce přenáší v rámci rodin. Výsledky potvrzují obdobné poznatky zahraničních studií o výskytu infekce u dětí, které jsme prezentovali mimo jiné v přehledovém článku zde. Děti a mladí lidé jsou vůči infekci odolnější a při sdílení domácnosti s infekční osobou se v našem souboru polovina dětí vůbec nenakazila.

Dalším důležitým poznatkem je, že děti a studenti při infekci tvoří protilátky. V případě nemoci rodičů je organizačně náročné zajistit test PCR pro zbytek rodiny. Z našich výsledků vyplynulo, že stačí zdravý selský rozum a zpětně provedené vyšetření protilátek, abychom zjistili, zda naše děti měly COVID-19, či nikoliv. Nemocné děti v našem souboru měly většinou pozitivní PCR a pozitivní protilátky, zdravé děti měly negativní PCR a neměly protilátky.

České děti tak nejsou koronavirovou infekcí významně ohroženy a platí pro ně to samé, co konstatují závěry zahraničních studií. Troufáme si tvrdit, že plošné testování dětských kolektivů antigenními či PCR testy je zbytečné, jak už jsme upozorňovali ve článku o antigenním testování zde. K zabránění šíření nákazy v dětských kolektivech by v této době zřejmě stačilo, kdybychom do škol a školek nevodili děti s příznaky respiračního onemocnění, případně kdybychom testovali symptomatické děti nebo kolektivy, které byly v kontaktu s nakaženou osobou (ohnisko).

Pro zdravotníky je důležitou informací, že zvolený odběrový systém se osvědčil velmi dobře a jeho výsledky korelují s hodnotami protilátek v séru. Skutečně pozitivní a skutečně negativní hodnoty protilátek na něm lze spolehlivě prokázat, určitá míra nejistoty je u hodnot hraničních.

Poděkování

Studie byla koordinována imunologickou laboratoří GENNET, s. r. o., Praha a byla provedena ve spolupráci s laboratoří AGILAB group, s. r. o., za finanční podpory společnosti Dynex. Děkujeme všem účastníkům a zejména dětem za spolupráci.

RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D.
Imunologická laboratoř, GENNET, s. r. o., Praha
4BIN – Centrum pro bayesovskou inferenci

RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D.
Katedra matematické analýzy a aplikací matematiky, PřF UP v Olomouci
4BIN – Centrum pro bayesovskou inferenci



Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#