Optimalizace užívání biologické terapie u pacientů s nespecifickými střevními záněty

16. 4. 2015

Biologická terapie přinesla zásadní revoluci v léčbě nespecifických střevních zánětů (inflammatory bowel disease – IBD). K léčbě IBD jsou z biologických preparátů v současné době schváleny monoklonální protilátky proti tumor nekrotizujícímu faktoru TNF (infliximab, adalimumab, certolizumab, golimumab), možnost využití monoklonálních protilátek proti integrinům (natalizumab, vedolizumab) a IL12/23 (ustekinumab) se zatím prověřuje.

Inzerce

Biologická terapie přinesla zásadní revoluci v léčbě nespecifických střevních zánětů (inflammatory bowel disease – IBD). K léčbě IBD jsou z biologických preparátů v současné době schváleny monoklonální protilátky proti tumor nekrotizujícímu faktoru TNF (infliximab, adalimumab, certolizumab, golimumab), možnost využití monoklonálních protilátek proti integrinům (natalizumab, vedolizumab) a IL12/23 (ustekinumab) se zatím prověřuje.

S přibývajícími léčenými pacienty a klinickými zkušenostmi se objevují stále nové poznatky ohledně léčby biologickými preparáty. Cíl léčby se přesunul z prosté snahy zlepšit pacientovy symptomy ke snaze o maximální slizniční hojení a prevenci dlouhodobých komplikací. Na základě dat z probíhajících klinických studií se zároveň zlepšuje výběr pacientů, načasování léčby i její průběh.

Z dostupných dat například plyne, že nejlepších výsledků je dosaženo, pokud je biologická léčba podána pacientům s vysokým rizikem do dvou let od stanovení diagnózy, tedy ještě před vznikem komplikací (stenóz, píštělí). Časně nasazená léčba vede k rychlejšímu a spolehlivějšímu navození a udržení remise, navíc snižuje imunogenicitu biologických preparátů.

K udržení dlouhodobé remise je pak nutné kontinuální podávání udržovací terapie, epizodická léčba vede k vyššímu výskytu protilátek proti léku a infuzních reakcí a nižšímu podílu pacientů s remisí. Kromě udržovací terapie ve standardních intervalech (každé 2, 4 nebo 8 týdnů) je u některých pacientů možné využít i častější podávání. V celé řadě studií bylo prokázáno, že eskalace dávky může vést k návratu odpovědi na léčbu až u 80 % pacientů, u kterých již léčba přestávala účinkovat.

Současné podávání další imunomodulační terapie (metotrexátu nebo azathioprinu) může být výhodné hlavně v úvodu léčby, v dalším průběhu má vliv hlavně na nižší imunogenicitu biologických preparátů.

Výhodná se zdá i monitorace hladiny léku v krvi. Nízké hladiny s sebou totiž nesou vyšší riziko rozvoje protilátek proti léku, což v konečném důsledku vede ke ztrátě účinnosti. Monitorace hladin biologických preparátů je navíc výhodná i s ohledem na výdaje na zdravotní péči, protože k navýšení dávky pak dojde opravdu jen u pacientů, u kterých má tato eskalace šanci na úspěch.

Biologické preparáty mají v léčbě IBD nezastupitelnou roli, stále je ale nutné hledat způsoby, jak léčbu maximálně optimalizovat s ohledem na konkrétního pacienta a podpořit jejich dlouhodobý účinek.

(epa)

Zdroj: Moss A. C. Optimizing the use of biological therapy in patients with inflammatory bowel disease. Gastroenterol Rep (Oxf). 2015 Feb; 3 (1): 63–8. doi: 10.1093/gastro/gou087. Epub 2015 Jan 6.

Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se