MUDr. Josef Pleskot


Vyšlo v časopise: Soud Lék., 66, 2021, No. 3, p. 50-51
Kategorie: Osobní sdělení

Chceš-li postavit loď, nesmíš poslat muže, aby sehnali dřevo a připravovali nástroje, ale nejprve musíš ve svých mužích vzbudit touhu po nekonečných dálkách otevřeného moře. (Antoine de Saint-Exupéry)

Přátelství je součást lidského štěstí. (Jan Werich)


Dne 19. 11. 2020 nás po těžké nemoci opustil vzácný kolega, kamarád a přítel, a zároveň učitel a rádce MUDr. Josef Pleskot.

MUDr. Josef Pleskot se narodil dne 4. 7. 1949 v Chrudimi. V průběhu studií na Střední všeobecné vzdělávací škole v Pardubicích se mu v rámci výuky biologických věd poštěstilo se spolužáky navštívit demonstrační pitvu na Patologicko-anatomickém oddělení Nemocnice v Pardubicích. Komentovaná návštěva na pitevně pro něj byla prvním kontaktem se světem medicíny a vzbudila v něm zároveň i velmi intenzivní zájem o nástrahy a tajemství pitevního provozu – jak sám říkal, byla pro něj prvotním a zásadním impulsem, který předznamenal jeho následující profesní směřování. Po zakončení střední školy a úspěšné maturitě v roce 1967 dále na pardubické pracoviště patologie pravidelně docházel jako brigádník a z pozice prázdninového pitevního sanitáře a volnočasového návštěvníka poctivě pronikal do problematiky pitev a později i nekroptické diagnostiky. Měl velké štěstí – tehdejší primář pracoviště MUDr. Miroslav Hub, zkušený patolog, výtečný pedagog a distingovaný člověk ze „staré školy“ nejenom že nebránil mladému člověku v jeho zájmu nahlédnout do odborného lékařské problematiky, nýbrž naopak jej aktivně podporoval a umožňoval pod kontrolou provádět pitvy, hodnotit pitevní nálezy i odečítat mikroskopické preparáty. Vzhledem k tomu, že nedílnou součástí pracoviště v té době byl také soudnělékařský provoz, seznámil se prvně i s tímto specifickým zdravotnickým oborem, a jeho zájem o soudní lékařství dále narůstal během studií na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové.

V průběhu vysokoškolských studií postupně eliminoval (dle svých slov) jednotlivé klinické zdravotnické obory a cíleně, coby student pedagogicky veden nestory a velikány patologie profesory MUDr. A. Fingerlandem, DrSc., MUDr. V. Vortelem, DrSc., a MUDr. Z. Nožičkou, DrSc., „kráčel“ za patologií, které nakonec ze všech ostatních zůstal konkurovat obor jediný – soudní lékařství. Po úspěšné promoci v roce 1973 tak byly pro něj tyto dva obory logickou volbou. Z kolegiality, a současně i s ohledem na své pardubické kořeny a zázemí nezištně přenechal volné místo na královéhradeckém soudnělékařském pracovišti svému spolužákovi z ročníku, aby sám k 1. 7. 1973 nastoupil na Patologicko-anatomické oddělení Nemocnice v Pardubicích, které již dobře znal. V témže roce byl na jeden rok povolán k výkonu základní vojenské služby, kterou coby nezbytné zlo absolvoval s nadhledem sobě vlastním – z pozice čerstvě vystudovaného lékaře a zatvrzelého „nevojáka“ diagnostikoval a ošetřoval běžné zdravotní lapálie vojínů i vyšších šarží, a s nálepkou patologa se stal platným dočasným ošetřujícím lékařem vojenské posádky.

Po návratu na pardubickou patologii, pod primářským vedením MUDr. M. Huba a posléze MUDr. I. Šteinera (později emeritní přednosta Fingerlandova ústavu patologie Fakultní nemocnice Hradec Králové, děkan Lékařské fakulty v Hradci Králové a univerzitní pedagog), a za mentorského dohledu profesora MUDr. V. Vortela, DrSc., dále rozvíjel a zdokonaloval své znalosti a praktické dovednosti, a to nejenom v pitevním provozu, ale i v rutinní klinické bioptické diagnostice, přednášel, publikoval a aktivně se podílel na organizaci chodu pracoviště. V roce 1977 úspěšně složil I. atestaci z patologické anatomie a od roku 1978 na pardubickém patologicko-anatomickém oddělení působil jako ordinář pro cytodiagnostiku, aby se v následujících letech postupně vypracoval na pozici samostatného odborného lékaře, provádějícího vysoce náročnou a zodpovědnou diagnostickou činnost včetně mikroskopické hodnocení neodkladných peroperačních (tzv. zmrazovacích) biopsií, jejichž výsledek bezprostředně rozhoduje o radikalitě prováděného operačního zákroku.

Soudní lékařství však o svého věrného a cílevědomého přívržence nepřišlo. V roce 1987 se MUDr. Josef Pleskot rozhodl následovat svůj sen a trvající zájem o soudní lékařství, a nastoupil na tabulkové místo lékaře do Fakultní nemocnice Hradec Králové na pozici lékaře soudnělékařského oddělení Krajského ústavu národního zdraví, kde v roce 1989 úspěšně složil nástavbovou atestaci ze soudního lékařství, a v témže roce byl Krajským soudem v Hradci Králové jmenován znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Na královéhradeckém Ústavu soudního lékařství setrval až do svého odchodu do důchodu v roce 2012. Pod vedením přednosty pracoviště prof. MUDr. Milana Srcha, CSc., a ve spolupráci s primářem MUDr. Jaromírem Hrubeckým a kolegy MUDr. Petrem Lacinou, MUDr. Radovanem Havlem a doc. MUDr. Petrem Hottmarem, CSc., si velmi rychle osvojil specifické soudnělékařské uvažování a stal se nejenom platným členem lékařského sboru, ale v roce 2001 také primářem pracoviště (tj. zástupcem přednosty pro léčebně-preventivní péči) a posléze i jednou z nepřehlédnutelných vůdčích a uznávaných autorit, a to nikoliv pouze na svém domovském pracovišti, ale rovněž v soudnělékařské obci České republiky. Za své největší učitele soudního lékařství vždy považoval především profesora Milana Srcha, docenta Přemysla Klíra, a dále profesory Lubomíra Neorala, Josefa Korbičku a Stanislava Hájka. Na královéhradeckém pracovišti do rutinního provozu zavedl nové sérologické metody a rozšířil diagnostický rejstřík histologických a doplňkových laboratorních metod. MUDr. Josef Pleskot se s chutí věnoval praktickému soudnímu lékařství v celé šíři jeho záběru. Vzhledem ke své praxi patologa, kterou často s povděkem kvitoval a o níž se rád a spolehlivě opíral, bylo-li to zapotřebí, měl velmi blízko k problematice patologie srdce a oběhového systému ve vztahu k náhlému úmrtí. Jako zkušený soudní lékař pak našel cíle svého zájmu v sebevražedné fenomenologii, diagnostice násilné smrti v dětském věku, a především problematice násilí proti krku a dušení. Coby zkušený a praxí již prověřený znalec ve svém oboru byl vyhledáván orgány činnými v trestním řízení za účelem posuzování závažných a složitých kauz ublížení na zdraví. Za vrcholy své znalecké soudnělékařské praxe považoval svou profesní účast na vyšetřování rozsáhlé kauzy vraždících manželů Stodolových, a dále případ tzv. „heparinového vraha“ Petra Zelenky, který posuzoval, s podporou odborných konzultantů, samostatně.

V roce 2001 MUDr. Josef Pleskot zahájil práci na koncepci výstavby nového pavilonu soudního lékařství v centrálním areálu Fakultní nemocnice Hradec Králové. Ačkoliv v této době ze zamýšleného záměru nakonec sešlo z finančních důvodů, ale i nepříznivého náhledu tehdejšího vedení nemocnice na pozici a význam soudního lékařství, podařilo se záměr za podpory současného vedení Ústavu soudního lékařství i Fakultní nemocnice uchopit v roce 2008, kdy byla zahájena nová jednání a práce na projektové dokumentaci. Rutinní provoz Ústavu soudního lékařství ve zcela nové a moderně vybavené budově byl zahájen na začátku roku 2013, po hříchu však již bez svého přímluvce a autora záměru MUDr. Josefa Pleskota, který o rok dříve odešel do důchodu.

MUDr. Josef Pleskot se rád a s chutí věnoval přednáškové činnosti pro studenty Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, s gustem však přednášel především jednotlivým složkám orgánů činných v trestním řízení – v rámci Instrukčně metodického zaměstnání Policie České republiky a odborných akcí soudů nejrůznějších instancí a státních zastupitelství. Díky své schopnosti přesně se vyjádřit k diskutované věci, zároveň však i umu v pravé chvíli odlehčit často velmi závažné téma a nahlédnout na ně z přirozeně lidského nadhledu byl velmi žádaným a vyhledávaným přednášejícím – takového si jej pamatujeme z pravidelných ročníků Soudnělékařského dne pro orgány činné v trestním řízení, pořádaných naším pracovištěm, odborných celorepublikových kongresů a přednáškových soudnělékařských akcí, i ze setkávání dopisovatelů Kriminalistického sborníku, mezi které patřil a vždy se hrdě řadil. Vždy s každým jednal jako rovný s rovným a nikdy neměl potřebu vystupovat z pozice nadřízeného – i díky tomu si získal řadu přátel nejenom mezi kolegy, ale i policisty, soudci a státními zástupci, se kterými byl v každodenním pracovním kontaktu. Kdo jej pak zažil coby spíkra a pitvajícího lékaře v jedné osobě v rámci demonstračních pitev, ten jistě nezapomene na jeho zručnost, břitký, suchý až lehce cynický humor, a pohotovost, s jakou úspěšně odrážel i často velmi nečekané a záludné otázky.

MUDr. Josef Pleskot vychoval dvě generace královéhradeckých soudních lékařů, kteří mu vděčí nejen za předání základů soudnělékařského řemesla, ale i za následný profesní růst, první znalecké krůčky, vždy aktuální myšlenky a připomínky, a otevírání obzorů, které se obvykle stávají dostupnými až s věkem a praxí. Svým nejmladším kolegům vždy velmi ochotně přispěl radou a nezištně předával své bohaté zkušenosti a znalosti jak z patologie, tak soudního lékařství, a to bez ohledu na vlastní pracovní úkoly, drahocenný čas i osobní trampoty. Při zpětném ohlédnutí lze říci, že právě kontakt s nejmladšími kolegy a společné diskuze nad soudnělékařskými tématy jej coby emeritního primáře těšily ze všeho nejvíce. MUDr. Josef Pleskot pravidelně docházel na své domovské pracoviště, intenzivně se zajímal o dění na ústavu, aktivně vypomáhal se školením nejmladších kolegů a se stážemi v rámci postgraduálního specializačního vzdělávání. Současně působil jako člen Poradního sboru pro znalecké otázky při Krajském soudu v Hradci Králové a byl také pilným dopisovatelem Kriminalistického sborníku.

Přes všechny nesporné odborné a profesní kvality byl MUDr. Josef Pleskot především dobrým člověkem. Člověkem, který nikdy nenechal kamaráda na holičkách, obětoval volný čas, aby kolegovi nebo příteli vypomohl službou či upřímnou radou a dobrým slovem, který dokázal poslouchat a rád diskutoval i o nepracovních otázkách všedního dne. Vždy byl obklopen dychtivými posluchači, a pokud snad usedl ke stolu jako první, brzy byl právě jeho stůl v obležení kolegů a známých – vždy byl již z dálky slyšet jeho pevný a čistý hlas s perfektní artikulací a důrazem na ta správná slova, a smích, který navozoval pohodu a klid. Pamatujeme si jej jako zapáleného lyžaře, šněrujícího rozvážnými pravidelnými oblouky sněhový manšestr, jako člověka sedícího u rozpitého džbánku ve vybrané kavárně a vybrané společnosti, jsa zahalen modrým oparem tabákového kouře, zasvěceně glosujícího aktuální události, rozdávajícího dobrou náladu na potkání.

Neskutečně miloval svou rodinu, manželku, své dvě dcery a především vnoučata, kterým se snažil v posledních letech být co nejblíže, sdílet s nimi první kroky, slova a neobyčejné dětské radosti, a jako děda je směřovat k tomu, co činí život nejhodnotnějším – k přátelství, víře, že mohu dokázat to, po čem toužím a co mě naplňuje, obyčejné, ale o to vzácnější člověčině.

MUDr. Josef Pleskot, Pepa, Pepík, nás nikdy a za žádných okolností neopustil. Až nyní, poprvé … Ale jeho životní esence nás provází nadále. Prakticky není dne, kdy bychom si nepřipomněli některý z jeho skvělých bonmotů, řízných komentářů, či nějakou z jeho neocenitelných profesních či životních rad. Je to snad také ta nejlepší odpověď na otázku, jaký je smysl a cíl lidského života – zůstat v tom nejlepším slova významu dobře zapsán v srdci své rodiny, přátel a kolegů, a tak i navzdory smrti vlastně žít stále.

Měli jsme velké štěstí, že jsme mohli být s ním, když on byl s námi, že jsme se od něj mohli učit a vzít si od něj kus jeho síly, radosti z drobností a prostých věcí, životního moudra …že jsme mu mohli naslouchat …že tu byl pro nás. Že byl naším přítelem…

MUDr. Miroslav Šafr

prof. MUDr. Petr Hejna, Ph.D., MBA


Štítky
Patologie Soudní lékařství Toxikologie
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se