Vliv hereditárních faktorů na pohybovou aktivitu


Autoři: V. Hainer
Působiště autorů: Endokrinologický ústav ;  Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity ;  Ředitelka: doc. RNDr. Běla Bendlová, CSc.
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2018; 98(2): 81-82
Kategorie: Komentář

Komentář k článku Vztah pohybové aktivity rodičů a jejich dětí v českých rodinách s dětmi s normální tělesnou hmotností a dětmi s nadváhou/obezitou

Autoři v článku „Vliv pohybové aktivity rodičů a jejich dětí v českých rodinách s  normostenickými dětmi a s dětmi s nadváhou či obezitou“ hodnotili pohybovou aktivitu pomocí pedometrů a zjistili významnou asociaci pohybové aktivity rodičů s pohybovou aktivitou jejich dětí, pokud neměli nadváhu či nebyli obézní (1). U dětí s nadváhou/obezitou pohybovou aktivitu monitorovanou pedometry ovlivňovala matčina pohybová aktivita. Článek je cenný v tom, že poukazuje na to, že vedle důrazu na organizovanou volnočasovou pohybovou aktivitu dětí v pracovních dnech je třeba, zejména během víkendu, zapojit do volnočasových aktivit dítěte jeho rodiče. Souvislost pohybové aktivity rodičů a jejich dětí je bezpochyby ovlivněna společně sdíleným socioekonomickým prostředím a obdobným životním stylem. Nicméně je třeba zmínit i dědičnost, která ovlivňuje řadu charakteristik pohybové aktivity, které sdílejí děti se svými rodiči.

Významným přínosem v poznání vlivu hereditárních faktorů na pohybovou aktivitu byly studie provedené u dvojčat. Monozygotní dvojčata mají identický genom a tudíž vykazují podobnost v charakteristikách, které jsou geneticky determinovány. Geny určují výši hmotnostní redukce v odpověď na standardizovaný energetický deficit jak při podávání velmi přísné nízkoenergetické diety (2), tak při cvičení (3). To se odráží v tom, že podobnost v redukci tukové hmoty je větší uvnitř párů identických dvojčat než mezi páry, a to v odpověď na standardní dietní režim 17krát a v odpověď na cvičení 14krát. Genom ovlivňuje i postoje ke cvičení a volnočasové fyzické aktivity (4). Holandská studie, která zahrnovala 5095 dvojčat a sourozenců, zjistila, že genetické faktory ovlivňují pohybové chování z 50 % u mužů a z 43 % u žen. Příspěvek genetických faktorů byl potvrzen i u následujících postojů ke cvičení, a to jak u mužů, tak u žen: vnímaná pozitiva (21 % vs. 27 %), nedostatečná zručnost/podpora/zdroje (45 % vs. 48 %), nedostatek času (25 vs. 30 %), chybění pocitu radosti z pohybu (47 % vs. 44 %), rozpačité postoje ke cvičení (42 % vs 49 %). K objasnění úlohy genetických faktorů při ovlivnění pohybové aktivity a sedavého způsobu života přispěla rozsáhlá britská studie zahrnující 420 párů monozygotních dvojčat a 352 párů dizygotních dvojčat stejného pohlaví. Pohybová aktivita byla po dobu 1 týdne objektivně zjišťována pomocí akcelerometru a monitorováním tepové frekvence (5). Dědičnost vysvětlila 47 % variability v energetickém výdeji při pohybové aktivitě, 29 % variability v čase stráveném při fyzické aktivitě střední a vysoké intenzity a 31 % variability v sedavém způsobu života.

Geny mohou významně ovlivňovat toleranci fyzické aktivity, její účinky a kardiorespirační zdatnost jedince (6). Studie rodin HERITAGE srovnávala maximální aerobní kapacitu a zjistila 2,5krát větší variabilitu ve vzestupu VO2max mezi rodinami nežli uvnitř rodin (6). Na základě této studie se udává podíl dědičnosti na ovlivňování maximální aerobní kapacity 47 %. Rozsáhlá metaanalýza zahrnující přes 200 000 jedinců zjišťovala, jak dalece jsou účinky genů charakterizujících index tělesné hmotnosti (BMI), obvod pasu a poměr pas/boky ovlivňovány pohybovou aktivitou (7). Tato studie prokázala jedenáct nových genových polymorfismů, které se mohou uplatňovat v interakci s fyzickou aktivitou. Vedle genových polymorfismů ovlivňujících ve vzájemné interakci úroveň pohybové aktivity, je v současné době věnována pozornost i mutaci genu TP53, který kóduje tumor protein 5, který modifikuje cvičební kapacitu tím, že působí na mitochondriální metabolismus v kosterním svalu (8). Dalším faktorem, u nějž je nutné zvažovat podíl genetických faktorů, je spontánní fyzická aktivita, která zahrnuje tzv. fidgeting („vrtění se“), zvýšenou gestikulaci a též častější provádění běžných denních aktivit vstoje a při pohybu. Za zmínku stojí, že experimentální studie prokázaly, že hypothalamický neuropeptid orexin zvyšuje spontánní fyzickou aktivitu, a tak může přispívat k rezistenci ke vzniku obezity (9).

I když geny bezpochyby hrají významnou úlohu v ovlivňování pohybové aktivity, neměli bychom na základě toho zaujímat fatalistické postoje při individuálním doporučení fyzické aktivity. Genem, jehož běžná varianta významně predisponuje jak dospělé, tak děti k obezitě, je gen FTO (fat mass and obesity associated) (10). Rozsáhlá metaanalýza prokázala, že adipogenní působení genu FTO může být až o 30 % sníženo u fyzicky aktivních jedinců oproti těm neaktivním (7).

Střet zájmů: žádný.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc.

Endokrinologický ústav

Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity

Národní 8, 116 94 Praha 1

e-mail: vhainer@endo.cz


Zdroje

1. Sigmund E, Badura P, Vokáčová J, Sigmundová D. Vztah pohybové aktivity rodičů a jejich dětí v českých rodinách s dětmi s normální tělesnou hmotností a dětmi s nadváhou/obezitou. Prakt. Lék. 2018; 67: 73–80.

2. Hainer V, Stunkard AJ, Kunesová M, et al. Intrapair resemblance in very low calorie diet-induced weight loss in female obese identical twins. Int J Obes Relat Metab Disord 2000; 24(8): 1051–1057.

3. Bouchard C, Trembaly A, Després JP, et al. The response to exercise with constant energy intake in identical twins. Obes Res 1994; 2(5): 400–410.

4. Huppertz C, Bartels M, Jansen IE, et al. A twin-sibling study on the relationship between exercise attitudes and exercise behavior. Behav Genet 2014; 44(1): 45–55.

5. den Hoed M, Brage S, Zhao JH, et al. Heritability of objectively assessed daily physical activity and sedentary behavior. Am J Clin Nutr 2013; 98(5): 1317–1325.

6. Bouchard C, An P, Rice T, et al. Familial aggregation of VO2max response to exercise training: results from the HERITAGE Family Study. J Appl Physiol 1999; 87: 1003–1008.

7. Graff M, Scott RA, Justice AE, et al. Genome-wide physical aktivity interactions in adiposity – A meta-analysis of 200,452 adults. PLoS Genet 2017; 13(4): e1006528. doi: 10.1371/journal.pgen.1006528

8. Bouchard C, Antunes-Correa LM, Ashley EA, et al. Personalized preventive medicine: Genetics and the response to regular exercise in prevenetive interventions. Progr Cardiovasc Dis 2015; 57(4): 337–346.

9. Butterick TA, Billington CJ, Kotz CM, Nixon JP. Orexin: Pathways to obesity resistance? Rev Endocr Metab Disord 2013; 14(4): 357–364.

10. Frayling TS, Timpson NJ, Weedon MN, et al. A common variant in the FTO gene is associated with body mass index and predisposes to childhood and adult obesity. Science 2007; 316(5826): 889–894.

Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 2

2018 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Soutěž Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se