Účinnost mikronizovaného diosminu v klinické praxi u pacientů s hemoroidálním onemocněním

Úvod

Hemoroidy jsou podle lokalizace klasifikovány na vnitřní a zevní, přičemž většina pacientů přichází k lékaři na podkladě obtíží s vnitřními hemoroidy. Ty jsou podle rozsahu postižení klasifikovány do 4 stupňů. Mezi nejčastější příznaky hemoroidálního onemocnění patří krvácení, dyskomfort, svědění, pocit vlhkosti v oblasti anu, výtoky a bolesti po defekaci.

Léčba hemoroidálního onemocnění je komplexní a spočívá v kombinaci konzervativní, semiinvazivní a operační terapie. V rámci konzervativní terapie se již dlouhodobě uplatňují bioflavonoidy, mezi nimiž má výsadní postavení diosmin.

Základní vlastnosti diosminu

Diosmin je flavonoid, jenž se pro lékařské účely vyrábí extrakcí hesperidinu z citrusových plodů a následnou dehydrogenací hesperidinu. Diosmin je při perorálním podání ve střevech přeměněn na účinný metabolit diosmetin, jehož plazmatický poločas činí 26–43 hodin. Hesperidin se při perorálním podání obdobně přemění na hesperidin, plazmatický poločas tohoto metabolitu však činí pouze přibližně 3 hodiny a biologická dostupnost hesperidinu je stanovena na 3,26 %.

Diosmin tak v porovnání s hesperidinem představuje dominantní účinnou složku ve směsích bioflavonoidů. Biologická dostupnost diosminu je navíc u moderních přípravků mnohonásobně zvýšena pomocí mikronizace.

Výsledky klinických studií

Perera et al. provedli rozsáhlou metaanalýzu klinických studií zabývajících se užitím venotonik u pacientů s hemoroidálním onemocněním. Do metaanalýzy bylo zahrnuto celkem 16 studií o počtu několika stovek pacientů. Podávání venotonik u pacientů s hemoroidálním onemocněním vedlo k signifikantnímu zmírnění obtíží, jako je svědění (poměr šancí [OR] 0,23; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,07–0,79; p = 0,02), krvácení (OR 0,12; 95% CI 0,04–0,37; p = 0,0002), krvácení po hemoroidektomii (OR 0,18; 95% CI 0,06–0,58; p = 0,004), výtok (OR 0,12; 95% CI 0,04–0,42; p = 0,0008), respektive k celkovému zlepšení stavu (OR 15,99; 95% CI 5,97–42,84; p < 0,00001) v porovnání s kontrolní intervencí.

Zagriadskiĭ et al. hodnotili konzervativní terapii v podobě podávání bioflavonoidů s obsahem diosminu u pacientů s exacerbací hemoroidálního onemocnění různého stupně. Multicentrické studie se zúčastnilo celkem 1952 pacientů. Všem zúčastněným byla při vstupu do studie předepsána venotonika, efektivita a bezpečnost léčby byly hodnoceny po 5–7 dnech a 25–30 dnech od nasazení terapie. Invazivní léčba byla pacientům doporučena v případě neúčinnosti konzervativní terapie.

Konzervativní terapie byla již při první kontrole efektivní v potlačení hlavních symptomů onemocnění v podobě bolesti po defekaci, krvácení, prolapsu a perianálního edému u 76,3 % pacientů (n = 1489; p < 0,001). Při druhé kontrole bylo pozorováno další statisticky signifikantní zlepšení v hlavních příznacích onemocnění oproti první kontrole (p < 0,001). Nejvyšší účinnosti léčby bylo dosaženo u pacientů s hemoroidy 1. stupně (n = 452; 91,5 %) a 2. stupně (n = 736, 82,7 %).

Při vstupu do studie průměrná bolestivost hodnocená pomocí skóre VAS činila 4,69 ± 0,95, při první kontrole došlo k poklesu na hodnotu 2,73 ± 0,38. Při poslední kontrole byla bolest zaznamenána pouze u 125 pacientů (6,4 %), přičemž se jednalo o bolest mírné intenzity s průměrným skóre VAS 1,70 ± 0,13 (p < 0,001). Celkem 51 % pacientů (n = 995) s hemoroidy jakéhokoliv stupně bylo na konci studie bez příznaků onemocnění.

Operační léčba byla provedena u 68 pacientů (3,5 %) s hemoroidy 4. stupně. U 395 pacientů (20,2 %) s hemoroidy 1.–3. stupně byla kombinována invazivní a konzervativní terapie. Nežádoucí účinky léčby byly hlášeny u 2 pacientů (0,1 %) a jednalo se o nežádoucí účinky mírné intenzity v podobě kožní vyrážky a svědivého otoku žil ruky.

Závěr

Z výsledků studií vyplývá, že bioflavonoidy s obsahem diosminu představují efektivní a bezpečnou modalitu terapie hemoroidálního onemocnění. Dominantní účinnou složku bioflavonoidů přitom představuje diosmin, a to díky mnohonásobně delšímu biologickému poločasu v porovnání s hesperidinem a díky lepší biologické dostupnosti, která je dále zvýšena pomocí procesu mikronizace.

(holi)

Zdroje:
1. Perera N., Liolitsa D., Iype S. et al. Phlebotonics for haemorrhoids. Cochrane Database Syst Rev 2012 Aug 15; (8): CD004322, doi: 10.1002/14651858.CD004322.pub3. 
2. Zagriadskiĭ E. A., Bogomazov A. M., Golovko E. B. Conservative treatment of hemorrhoids: results of an observational multicenter study. Adv Ther 2018; 35 (11): 1979–1992, doi: 10.1007/s12325-018-0794-x.
3. Russo R., Chandradhara D., De Tommasi N. Comparative bioavailability of two diosmin formulations after oral administration to healthy volunteers. Molecules 2018; 23 (9): 2174, doi: 10.3390/molecules23092174.
4.  Kanaze F., Bounartzi M., Georgarakis M et al. Pharmacokinetics of the citrus flavanone aglycones hesperetin and naringenin after single oral administration in human subjects. Eur J Clin Nutr 2007; 61: 472–477, doi: 10.1038/sj.ejcn.1602543.