Většina venofarmak zvyšuje tonus žilní stěny prostřednictvím modulace adrenergní signalizace. Mezi léčiva s tímto účinkem se řadí flavonoidy (rutin a diosmin) a dále aescin, extrakt z listnatce (Ruscus) a dobesilát vápenatý. Zatímco flavonoidy inhibují metabolismus noradrenalinu a působí tak nepřímo, extrakt z listnatce působí přímo agonisticky na receptorech α1. Diosmin snižuje také žilní reflux a brání tak další progresi chronické žilní insuficience.
Z výzkumů in vivo vyplývá, že zánět je centrem všech patologií spojených s CVD a že je přítomen ve všech stadiích CVD, a to dokonce ještě před rozvojem klinických příznaků. Klíčové jsou proto protizánětlivé účinky venofarmak a jejich schopnost potlačovat produkci a účinky volných radikálů. Jako scavengery (vychytávače radikálů) se uplatňují flavonoidy a proanthokyanidiny, aescin a dobesilát vápenatý. V rámci protizánětlivého účinku dochází také ke snižování produkce adhezních molekul, které se podílejí na rozvoji a regulaci zánětlivé reakce. Proanthokyanidiny snižují expresi adhezních molekul endotelovými buňkami, flavonoidy působí stejně na jejich expresi neutrofily a monocyty.
Hyperpermeabilita kapilár a následný edém nejsou způsobeny pouze žilní hypertenzí. Studie prokázaly vliv oxidačního stresu a interakcí neutrofilů s endotelem na zvýšení permeability kapilární stěny. Venofarmaka (flavonoidy, aescin, extrakt z listnatce i dobesilát vápenatý) tak snižují permeabilitu díky svému antioxidačnímu a protizánětlivému působení.
Důležitou roli v regulaci kapilární permeability hraje vaskulární endotelový růstový faktor (VEGF). U pacientů s CVD byla pozorována jeho zvýšená hladina v plazmě, a to zejména ve stadiu kožních změn.
Při chronickém zánětu a perzistentní žilní hypertenzi dochází při CVD k rozvoji kožních změn. Zvýšená exprese adhezních molekul podporuje infiltraci leukocytů do perivaskulárního prostoru a zde dochází k ovlivnění funkce fibroblastů. Výsledkem je nežádoucí remodelace a poškození kožních struktur a drobných cév. Zánět hraje zásadní roli i ve vnímání bolesti. V žilní stěně se nacházejí C vlákna sympatiku, která působí jako nociceptory a jsou aktivovány zánětlivými mediátory. V rámci prevence i mírnění obtíží se tedy užívání venofarmak s protizánětlivými a antioxidačními účinky jeví jako oprávněné.
Je známo, že zejména pokročilá stadia CVD jsou spojena rovněž s poruchou lymfatické drenáže. Dysfunkci může způsobit kombinace žilní hypertenze, refluxu, chronického zánětu a kumulace lipidů za normální situace odváděných lymfou. Lymfodrenáž prokazatelně zlepšují kumariny užívané buď v monoterapii, nebo v kombinaci s rutinem, flavonoidy, extraktem z listnatce či dobesilátem vápenatým. Tato venofarmaka navíc snižují viskozitu krve a/nebo agregaci erytrocytů.
(mafi)
Zdroje:
1. Nicolaides A., Kakkos S., Baekgaard N. et al. Chapter 8: Venoactive drugs. In: Management of chronic venous disorders of the lower limbs. Guidelines According to Scientific Evidence. Part I. Int Angiol 2018; 37 (3): 232–249, doi: 10.23736/S0392-9590.18.03999-8.
2. Obchodované přípravky zařazené do ATC skupiny C05C (látky stabilizující kapiláry). Databáze SÚKL. Dostupné na: www.sukl.cz/modules/medication/search.php
