Práce uveřejněná v časopisu Drug and Alcohol Review se zabývala rozdíly mezi závislými na kodeinu a na silných opioidních analgetikách, kteří vyhledali léčbu. Poukázala na několik zásadních odlišností mezi oběma skupinami uživatelů legálních opioidů.
Prevalence užívání opioidních analgetik v managementu bolesti se ve všech koutech světa zvyšuje, s čímž rovněž narůstá problematika zneužívání tzv. legálních opioidů (POA − pharmaceutical opioid analgetics). Systematických výzkumů zabývajících se zneužíváním jednotlivých typů POA zatím nebylo provedeno mnoho, dosud uveřejněné výsledky však nasvědčují tomu, že osoby zneužívající POA se v sociodemografických i medicínských charakteristikách významně liší od osob závislých na heroinu.
V některých zemích, např. v Austrálii, je přístup ke slabším opioidním analgetikům usnadněn, neboť jsou některé přípravky volně prodejné (OTC − over-the-counter). Práce australských autorů se zaměřila na uživatele POA a srovnávala charakteristiky závislých na kodeinu s uživateli silných opioidních analgetik.
Jednalo se o retrospektivní přehled případů 135 klientů léčby závislosti. Jednu skupinu tvořili uživatelé kodeinu (n = 53) a druhou uživatelé silných opioidů (oxykodonu nebo morfinu; n = 82). Cílem práce bylo porovnat demografické charakteristiky, důvody zahájení užívání opioidu, psychiatrické komorbidity, abúzus jiných látek a dále rozdíly v léčbě závislosti u obou sledovaných skupin.
Celkem 47 účastníků studie bylo závislých na OTC s obsahem kodeinu. Uživatelé kodeinu byli oproti závislým na silných opioidech častěji ženského pohlaví (66 vs. 37 %; p < 0,001 ), častěji zaměstnaní (43 vs. 22 %; p < 0,01) a užívali pouze jedno opioidní analgetikum (91 vs. 49 %; p < 0,001). Průměrný věk obou skupin uživatelů byl obdobný. Nejčastějším důvodem iniciace užívání POA bylo tlumení bolesti. Na rozdíl od uživatelů silných legálních opioidů měl pouze malý počet klientů s kodeinovou závislostí předchozí anamnézu užívání heroinu. Závislí na silných opioidech měli tendence zneužívat i jiné psychoaktivní látky. Uživatelé kodeinu trpěli častěji dalším psychickým onemocněním, a to zejména depresí.
K léčbě obou sledovaných skupin byla nejčastěji volena substituční terapie. Klienti s kodeinovou závislostí byli léčeni spíše buprenorfinem než metadonem (odds ratio [OR] 7,7; 95% CI 2,2–27,2; p < 0,001) a častěji se pokusili o léčbu abstinencí (OR 2,6; 95% CI 1,2–5,3; p = 0,01).
Výsledky studie poukazují na významné rozdíly také mezi uživateli kodeinu a silných opioidů. Navzdory účinnosti substituční terapie došlo u závislých na kodeinu častěji k pokusu o léčbu abstinencí. Mohlo by to být částečně způsobeno nižšími ekvivalentními dávkami perorálního morfinu hlášenými uživateli kodeinu, což může u lékařů budit dojem mírnější závislosti, a tudíž dostatečnosti kratší doby léčby. Další výzkumy by se měly zabývat dlouhodobými klinickými výsledky jednotlivých léčebných postupů u jedinců závislých na kodeinu.
(raj)
Zdroj: Nielsen S., Murnion B., Dunlop A. et al. Comparing treatment-seeking codeine users and strong opioid users: findings from a novel case series. Drug Alcohol Rev 2015; 34 (3): 304−311, doi: 10.1111/dar.12224.
