V roce 2017 byla ve Spojených státech amerických prohlášena za urgentní problém veřejného zdravotnictví tzv. opioidová krize, tj. stále narůstající počet pacientů závislých na opioidech, často předepisovaných pro léčbu chronické nenádorové bolesti. Cílem prezentované studie bylo identifikovat faktory, které souvisejí s perzistencí k substituční léčbě. Ta je silným prediktorem úspěšnosti terapie závislosti na opioidech.
Při substituční terapii je pacientům s diagnostikovanou závislostí na opioidech, kteří nemohou podstoupit léčbu závislosti s úplným vysazením opioidů, pravidelně podáván opioidní agonista. Substituce pomáhá zlepšit nebo udržet pacientův tělesný i duševní stav a může být časově neomezená.
Nejdéle se u nás v substituční léčbě používá metadon, agonista opioidních receptorů, který může být kvůli poměrně vysokému riziku předávkování a zneužití podáván jenom ve specializovaných metadonových centrech. Od roku 2002 je u nás potom dostupný další agonista opioidních receptorů – buprenorfin, u kterého je riziko předávkování výrazně nižší. Jinou možností je podat antagonistu opioidních receptorů – naltrexon.
Setrvání v substituční léčbě je podle dosavadních studií signifikantním prediktorem úspěchu léčby a negativně koreluje s rizikem relapsu a zneužití opioidů. Cílem retrospektivní observační studie bylo sledovat u pacientů, kterým byla předepsána substituční léčba závislosti na opioidech, význam a míru jednotlivých faktorů z hlediska jejich setrvání v léčbě. Do studie bylo zahrnuto 302 pacientů, z toho 216 mužů, kteří poprvé zahájili substituční léčbu s buprenorfinem. Hodnoceným výstupem bylo setrvání v léčbě trvající 365 dnů. Setrvání v léčbě bylo hodnoceno jako nepřerušené užívání po dobu delší než 30 dnů.
Seznam faktorů, které by mohly ovlivnit setrvání v léčbě, byl vytvořen na základě přehledu literatury. Pomocí bivariační analýzy byly vybrány faktory asociované se setrváním v léčbě. Pomocí multivariační regresní analýzy byl následně hodnocen vliv jednotlivých faktorů na výstup.
Mezi sledované faktory patřily věk, pohlaví, dávky buprenorfinu nebo jiné substituční léčby, léčba v adiktologické ambulanci, komorbidity (hodnoceny pomocí CCI – Charlson Comorbidity Index), výskyt psychiatrického onemocnění, současné užívání opioidních analgetik, typ pojištění a další.
Jedním z faktorů signifikantně ovlivňujících setrvání v léčbě je věk – každý rok navíc oproti mediánu věku znamená zvýšení pravděpodobnosti setrvání v léčbě o 4 %.
Pacienti léčení v ambulanci adiktologa měli nižší pravděpodobnost setrvání v léčbě (OR 0,40; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,21–0,76). Pacienti, kteří užívali opioidní analgetika současně se substituční léčbou, měli rovněž nižší pravděpodobnost setrvání v léčbě (OR 0,25; 95% CI 0,12–0,51).
Studie identifikovala několik faktorů, jež mají vliv na setrvání v substituční léčbě, které významně souvisí s celkovým výsledkem léčby. Překvapující negativní vliv léčby u adiktologa na setrvání v léčbě lze vysvětlit poměrně nízkým počtem takto léčených pacientů ve studii; lze rovněž předpokládat, že u adiktologa se častěji léčí pacienti s těžší formou závislosti. Nejsnáze ovlivnitelným faktorem je současné užívání opioidních analgetik. Výsledky této studie naznačují zásadní význam poučení pacienta lékařem o tomto rizikovém faktoru.
(alz)
Zdroj: Shcherbakova N., Tereso G., Spain J., Roose R. J. Treatment persistence among insured patients newly starting buprenorphine/naloxone for opioid use disorder. Ann Pharmacother 2018 Jan 1: 1060028017751913, doi: 10.1177/1060028017751913 [Epub ahead of print].
Dovolujeme si Vás oslovit s výzvou k zapojení se do 21. ročníku celostátního průzkumu Nejlepší nemocnice roku 2026 a Zdravotní pojišťovna roku 2026.
