Chronická bolest nenádorového původu je často spojena s rozvojem deprese, recentní studie pak prokázaly asociaci rozvoje deprese s užíváním opioidů. Cílem níže prezentované studie byla analýza závislosti rizika rozvoje deprese na délce užívání opioidů a na jejich dávce.
Retrospektivní kohortová studie analyzovala elektronické zdravotní záznamy ze 3 různých zdravotnických registrů ve Spojených státech amerických: 70 997 pacientů z registru VHA (Veterans Health Administration) z období 2000–2012, 13 777 pacientů z registru BSWH (Baylor Scott & White Health) z let 2003–2012 a 22 981 pacientů z registru HFHS (Henry Ford Health System) rovněž z let 2003–2012.
Všichni pacienti byli ve věku 18–80 let. Z analýzy byli vyloučeni nemocní s onkologickou diagnózou a infikovaní HIV. Rovněž do ní nebyli zahrnuti ti, u kterých došlo k rozvoji deprese před zahájením léčby opioidy. U všech analyzovaných pacientů se jednalo o první léčbu opioidy, v období 2 let před začátkem sledování (follow-up) alespoň 1× ročně kvůli léčbě chronické bolesti vyhledali lékaře a během sledování u nich došlo alespoň k jedné návštěvě lékaře kvůli chronické bolesti. Sledování probíhalo v letech 2002–2012 v případě VHA a v letech 2005–2012 v případě BSWH a HFHS.
Analyzovanými faktory byly délka kontinuálního užívání opioidů a dávka. Na základě délky užívání byli pacienti rozděleni na 3 skupiny: užívání po dobu do 30 dní, 31–90 dní a déle než 90 dní. Dávka byla udávána jako ekvianalgetická dávka morfinu podle konverzních tabulek pro dané léčivo. Pacienti byli v závislosti na dávce rozděleni na 3 skupiny, užívající do 50 mg/den, 51–100 mg/den a více než 100 mg/den.
U všech pacientů byly sledovány stejné proměnné (kromě skóre bolesti a rodinného stavu, jež byly dostupné pouze u osob v registru VHA). Proměnné zahrnovaly demografické údaje (pohlaví, věk, etnickou příslušnost, případně rodinný stav), dále formu pojištění, psychiatrické diagnózy včetně případného abúzu a další komorbidity zahrnující mimo jiné diabetes mellitus 2. typu, hypertenzi, kardiovaskulární onemocnění a obezitu. Sledováno bylo 5 typů chronické bolesti: bolest zad, artritida, bolest hlavy, muskuloskeletální a neuropatická bolest.
Významným bodem v analýze získaných dat bylo odstranění zkreslení (bias) a vlivu zavádějících faktorů, aby bylo možné posoudit efekt samotné léčby pomocí opioidů (např. možnost zkreslení vlivem případného většího rizika vzniku deprese u pacientů s vyšší intenzitou bolesti bez ohledu na dávku nebo délku užívání opioidů). Potenciální zavádějící faktory byly vyváženy pomocí tzv. propensity scores (tj. podmíněná pravděpodobnost, že pacientovi bude nasazena terapie).
Ve skupině z registru VHA byl rozvoj deprese pozorován u 11,6 % pacientů s délkou užívání 1–30 dnů, 13,6 % s délkou užívání 31–90 dnů a u 14,4 % s délkou užívání déle než 90 dnů. V registru BSWH se jednalo o 8,4 %, 10,6 % a 19,0 %. V případě registru HFHS se deprese objevila u 10,7 %, 14,8 % a 19,3 % pacientů.
Mezi pacienty v registru VHA (avšak nikoliv BSWH a HFHS) byla pozorována signifikantní závislost rizika rozvoje deprese na dávce (11,9 vs. 14,2 vs. 20,1 % podle vzrůstající dávky; p < 0,0001), avšak tento vztah se neukázal ve skupinách BSWH a HFHS. Po odstranění zavádějících faktorů pomocí propensity score nebyla signifikantní závislost pozorována ani ve skupině VHA.
Pacienti ze skupiny VHA užívající opioidy 31–90 dnů byli náchylnější k rozvoji deprese než ti, kteří je užívali pouze 1–30 dnů (poměr rizik [HR] 1,23; 95% CI 1,16–1,31). U dalších dvou skupin pacientů byly získány podobné výsledky. Riziko bylo v případě užívání opioidů déle než 90 dní signifikantně zvýšeno u všech 3 skupin pacientů. Závislost byla signifikantní i po odstranění vlivu zavádějících faktorů a zkreslení pomocí propensity score.
Výsledky studie ukázaly závislost míry rizika rozvoje deprese na délce trvání léčby opioidy u pacientů s chronickou nenádorovou bolestí, avšak neprokázaly závislost na dávce užívaných opioidů. Tato data přinášejí cennou informaci pro zdravotnické profesionály zapojené do managementu bolesti i pro pacienty trpící chronickou bolestí. Při její terapii by bylo vhodné zvažovat mimo jiné poznatek, že deprese u pacientů s chronickou nenádorovou bolestí může být podmíněna nejen bolestí samotnou, ale také následnou léčbou opioidy.
(alz)
Zdroj: Scherrer J. F., Salas J., Copeland L. A. et al. Prescription opioid duration, dose, and increased risk of depression in 3 large patient populations. Ann Fam Med 2016; 14 (1): 54–62, doi: 10.1370/afm.1885.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
