Cílem prezentované americké studie bylo posouzení snížení výskytu TEN po zavedení prodlouženého 28denního tromboprofylaktického protokolu s nízkomolekulárním heparinem (LWMH) u pacientů s vysokým rizikem rozvoje TEN podstupujících uroonkologický chirurgický zákrok. Důležitou otázkou byla také bezpečnost takovéhoto postupu.
Do studie bylo zahrnuto 332 pacientů, kteří byli v období od června 2011 do června 2014 operováni kvůli urologickému nádoru a zároveň u nich bylo vysoké riziko rozvoje TEN. Mezi sledované parametry patřily adherence k tromboprofylaktickému protokolu, výskyt TEN a komplikace spojené s tromboprofylaktickou léčbou během 365 dní po operaci.
Pacienti byli rozděleni podle délky a typu profylaxe TEN do 4 skupin:
Riziko TEN bylo mezi jednotlivými skupinami srovnáno za použití Coxova modelu s úpravou pro výchozí rizikové faktory.
Míra výskytu TEN a medián času do TEN byly v jednotlivých skupinách následující:
Upravený poměr rizik (HR) pro TEN (p = 0,002) činil:
Incidence komplikací v důsledku tromboprofylaxe se mezi skupinami signifikantně nelišila: ve skupině 1 bylo zaznamenáno 8 % případů, ve skupině 2 se jednalo o 17 %, ve skupině 3 o 6 % a ve skupině 4 to bylo 12 % (p = 0,33).
U pacientů s uroonkologickou operací a vysokým rizikem TEN je použití klinického protokolu zahrnujícího perioperační a prodlouženou tromboprofylaxi bezpečné a efektivně snižuje výskyt TEN. Riziko TEN bylo nepřímo úměrné adherenci k terapii s prodlouženou tromboprofylaxí LWMH, která by se proto měla zvážit pro všechny pacienty podstupující uroonkologickou operaci, u nichž je zvýšená pravděpodobnost výskytu TEN.
(mir)
Zdroj: Kukreja J. E., Levey H. R., Scosyrev E. et al. Effectiveness and safety of extended-duration prophylaxis for venous thromboembolism in major urologic oncology surgery. Urol Oncol 2015; 33 (9): 387.e7–e16, doi: 10.1016/j.urolonc.2014.12.010.
