Nízkomolekulární heparin jako doplňková terapie u malobuněčného karcinomu plic − výsledky studie RASTEN

Protrombogenní stav u nádorových onemocnění

Nádorové onemocnění je typicky považováno za prokoagulační stav a tromboembolická nemoc je významnou příčinou morbidity a mortality u onkologických pacientů. K léčbě tromboembolických příhod se používají antikoagulancia. Dle některých metaanalýz byla u některých pacientů s nádorovým onemocněním léčených nízkomolekulárním heparinem (LMWH) pozorovaná nižší mortalita než u těch, kteří dostávali warfarin. Možný protinádorový účinek je připisován schopnosti LMWH inhibovat angiogenezi a metastazování.

Dle závěru z metaanalýzy Cochraneovy databáze byl tento efekt LMWH na jednoroční přežití u onkologických pacientů bez terapeutické či profylaktické indikace antikoagulační terapie pozorován pouze u nemocných s diagnózou malobuněčného karcinomu plic (SCLC). SCLC tvoří 15 % nádorových onemocnění plic, specifická je pro něj neuroendokrinní aktivita, časné metastazování a nepříznivá prognóza. 

Průběh a cíle studie RASTEN

Jednotlivé přípravky ze skupiny LMWH mají obdobný antikoagulační efekt, ale jiné farmakologické vlastnosti, a mohou proto různě ovlivňovat růst nádorů. Randomizovaná, otevřená a multicentrická studie RASTEN měla za cíl posoudit protinádorový efekt enoxaparinu u nemocných se SCLC. 186 pacientům s nově diagnostikovaným SCLC byl spolu se standardní terapii podáván enoxaparin v supraprofylaktické dávce (1 mg/kg denně), 191 jich bylo léčeno pouze standardní terapií.

Primárním cílem studie bylo porovnat celkovou dobu přežití, sekundárními cíli pak srovnání výskytu tromboembolických a krvácivých příhod a doby do progrese onemocnění.

Výsledky 

Ačkoliv podávání enoxaparinu signifikantně snížilo výskyt tromboembolických příhod (poměr rizik [HR] 0,31; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,11–0,84; p = 0,02) a fatální krvácivé příhody se objevily v obou skupinách, nebyl prokázán vliv enoxaparinu na celkové přežití (HR 1,11; 95% CI 0,89–1,38; p = 0,36) ani na dobu do progrese onemocnění (HR 1,18; 95% CI 0,95–1,46; p = 0,14).

Závěr a klinické doporučení 

Na základě výsledků této studie nelze doporučit přidání enoxaparinu ke standardní terapii SCLC u osob, u nichž není antikoagulační terapie indikovaná z důvodu profylaxe nebo léčby tromboembolických příhod, neboť jeho užití nemá vliv na přežití pacientů s tímto onemocněním. Studie však jasně potvrdila schopnost enoxaparinu snížit riziko tromboembolických příhod u nemocných se SCLC.

(pab)

Zdroj: Ek L., Gezelius E., Bergman B. et al. Randomized phase III trial of low-molecular-weight heparin enoxaparin in addition to standard treatment in small-cell lung cancer: the RASTEN Trial. Ann Oncol 2018; 29 (2): 398–404, doi: 10.1093/annonc/mdx716.