Potenciál aloe snížit závažnost symptomů u pacientů s IBS −⁠ co vyplynulo z analýzy fekální mikroflóry a profilů metabolitů?

Metodika a průběh studie

Randomizovaná dvojitě zaslepená kontrolovaná studie proběhla mezi lety 2009 a 2017 v univerzitní nemocnici Sahlgrenska v Göteborgu. Pacienti s IBS diagnostikovaným podle kritérií ROME III (všechny podtypy) byli  rozděleni do skupin užívajících 2× denně extrakt z aloe (500 mg lyofilizovaného extraktu vnitřních listů aloe + 780 mg inulinu) nebo kontrolní léčbu (1280 mg inulinu) ve formě šumivých tablet. Terapie trvala 4 týdny, po ní následovalo sledování v délce 2 týdnů.

Primárním cílem byla změna skóre závažnosti symptomů IBS (IBS-SSS) na konci léčby ve srovnání s výchozí hodnotou a podíl respondérů v obou skupinách. Odpověď na léčbu byla definovaná jako snížení IBS-SSS o ≥ 50 bodů. Sekundární cílové parametry zahrnovaly jednotlivá dílčí skóre IBS-SSS, střevní pohyby měřené pomocí škály BSF (Bristol Stool Form) a závažnost psychologických příznaků na škále HAD (Hospital Anxiety and Depression Scale). Byla také hodnocena asociace mezi léčbou a střevní mikroflórou a profily metabolitů k potenciální identifikaci mechanismu účinku nebo predikce odpovědi.  

Výsledná zjištění

Studii dokončilo 160 pacientů, z toho 128 žen, 84 ve skupině s aloe a 76 v kontrolní skupině.

Skóre IBS-SSS kleslo během léčby jak u aloe, tak kontrolní skupiny (p < 0,001). Četnost respondérů (snížení IBS-SSS o ≥ 50 bodů) se v obou skupinách nelišila. Ve skupině s aloe se vyskytlo 33 (39 %) respondérů a v kontrolní skupině 34 (45 %; p = 0,49). Skóre IBS-SSS zůstalo na konci 2týdenního období sledování po ukončení terapie ve skupině s aloe nezměněno (258 ± 101 vs. 275 ± 105; p = 0,07); vzrostlo však v kontrolní skupině (227 ± 108 vs. 254 ± 106; p = 0,001), bez rozdílu mezi skupinami (p = 0,39). Pocit zlepšené střevní peristaltiky hlásili pacienti léčení aloe (p = 0,001), ale nikoliv kontrolní terapií (p = 0,17).

Léčba byla obecně dobře tolerována. Zhoršily se pouze existující symptomy, nežádoucí vedlejší účinky hlášeny nebyly. 

Fekální bakteriální analýza 

K této analýze byly použity vzorky stolice získané od 52 pacientů randomizovaných do skupiny léčené aloe (n = 24; 10 respondérů a 14 non-respondérů) nebo kontrolní skupiny (n = 28; 12 respondérů a 16 non-respondérů).

Nebyl zjištěn rozdíl v profilech před terapií a po ní u pacientů randomizovaných k užívání aloe (R² = 0,12; Q² = −0,94) nebo kontrolní léčbě (R² = 0,11; Q² = −0,93). Mikrobioty respondérů před podáním aloe se od mikrobiot non-respondérů lišily (R² = 0,92; Q² = 0,83). Rozdíly přetrvávaly i po léčbě (R² = 0,86; Q² = 0,62). V kontrolní skupině se profily u respondérů a non-respondérů nelišily ani před terapií, ani po ní.

Analýza fekálních metabolitů

Do metabolické analýzy byly zahrnuty fekální supernatanty získané od 40 pacientů randomizovaných do skupiny s aloe (n = 20; 10 respondérů a 10 non-respondérů) nebo kontrolní skupiny (n = 20; 10 respondérů a 10 non-respondérů). Profily fekálních metabolitů se lišily mezi pacienty, kteří odpověděli na léčbu aloe, a pacienty, kteří na ni neodpověděli, a to jak před terapií, tak po ní. Jedinci s odpovědí na aloe měli mnohem pozitivnější korelace mezi různými metabolity než účastníci bez odpovědi. V kontrolní skupině se profily fekálních metabolitů respondérů před terapií lišily od profilů bez odpovědi. Rozdíly po léčbě nebyly zjištěny. 

Závěr

Účinky aloe ve smíšené skupině pacientů se syndromem dráždivého tračníku nebyly superiorní vůči účinkům kontrolní léčby. Aloe však prokázala potenciál snížit závažnost symptomů u podskupin pacientů s IBS, což vyplynulo také z analýzy fekální mikroflóry a profilů metabolitů. Extrakt z aloe je obsažen například v přípravku PROIBS, který pomáhá udržet zdravou střevní mikrobiotu vytvořením gelového povlaku na střevní sliznici.

(lkt)

Zdroj: Ahluwalia B., Magnusson M. K., Böhn L. et al. Randomized clinical trial: Effects of Aloe barbadensis Mill. extract on symptoms, fecal microbiota and fecal metabolite profiles in patients with irritable bowel syndrome. Neurogastroenterol Motil 2020; 32 (8): e13860, doi: 10.1111/nmo.13860.