Ionty stříbra v hojení operační rány po varikokélektomii

Úvod

Varikokéla se vyskytuje přibližně u 15–20 % adolescentů a 15 % dospělých mužů. Onemocnění je charakterizované dilatací varikózně změněných žil plexus pampiniformis testis, s refluxem a stagnací venózní krve. Reflux a stagnace krve vedou k hypertermii v šourku a tím k redukci počtu Leydigových buněk a hypofunkci Sertoliho buněk. V etiopatogenezi testikulárního poškození se rovněž může uplatnit lokální ischémie a hypoxie. Varikokéla tak může způsobit orchialgie, skrotální dyskomfort, ale především poruchy fertility charakterizované abnormálním spermiogramem.

V současnosti se v terapii uplatňují především mikrochirurgické metody, ať už pomocí otevřeného nebo laparoskopického přístupu.

Přehled operačních metod při řešení varikokélektomie

Podstatou všech operačních metod je ligatura vena testicularis, která vzniká při oddělení plexus pampiniformis od chámovodu v oblasti vnitřního vstupu do tříselného kanálu. Mezi absolutní indikace k operačnímu výkonu patří prokazatelné snížení objemu varlete s varikokélou oproti nepostižené straně o ≥ 20 %, symptomatická varikokéla III. stupně a porucha fertility s průkazem poruchy spermiogeneze.

Současný trend v operativě představují mikrochirurgické techniky, i když klasický retroperitoneální podvaz (například dle Paloma) otevřenou či laparoskopickou cestou je stále oblíbený, zejména díky nejmenším nárokům na zacvičení operujícího lékaře. Tento typ operace má nízký počet recidiv, ale vysoké riziko vzniku hydrokély a hypertrofie varlete v důsledku intersticiálního edému při současném přerušení lymfatických cév.

Jednou z předností mikrochirurgických operačních výkonů je zachování lymfatických cév. Kočvara a kol. ve své prospektivní studii srovnávali efekt mikrochirurgické laparoskopické a mikroskopické subingvinální varikokélektomie u dětí a dospívajících. Z výsledků studie vyplynulo, že obě techniky jsou z hlediska účinnosti a bezpečnosti srovnatelné, přičemž záleží na zkušenostech a preferencích operatéra, kterou z nich použije.

Ionty stříbra v terapii operační rány

Délka hospitalizace závisí na typu operačního výkonu, mikrochirurgické výkony se provádějí i ambulantně. Pobyt v nemocnici se většinou pohybuje v řádu jednotek dnů. Návrat k běžným aktivitám je u většiny operačních technik možný již za několik dní. Součástí pooperační terapie je také péče o operační rány, jejichž velikost a lokalizace se odvíjí od typu výkonu.

Správné hojení rány lze podpořit pravidelnou aplikací přípravku UroTiab Cream-Gel, který je indikovaný v terapii nekomplikovaných pooperačních lézí v uroandrologické oblasti. Přípravek obsahuje komplexní molekulární systém sestávající z monovalentních iontů stříbra v kombinaci s oxidem titaničitým. Kovalentní vazba s oxidem titaničitým zajišťuje jejich větší stabilitu, ionizovaná forma stříbra je totiž nestabilní a rychle dochází k agregaci iontů a ztrátě jejich příznivého účinku. Tento komplex vykazuje antimikrobiální a hojivý efekt díky neutralizaci mikrobů v ráně, tvorbě ochranného filmu a podpoře hojení epitelu. K filmogennímu působení přípravku významně přispívá další složka − hyaluronát sodný. Třetí účinnou látkou je potom extrakt z aloe, který zajišťuje hydrataci a zklidnění rány, díky čemuž dochází k rychlé úlevě.

(holi)

Zdroje:
1. Novák I., Louda M., Krajina A. Současné chirurgické přístupy k léčbě varikokély. Urologie pro praxi 2009; 10 (2): 66–68.
2. Chen Ch. Laparoscopic varicocelectomy: my personal experience of 4000 cases. Int Surg 2016; 101 (1–2): 2–6.
3. Kočvara R., Sedláček J., Dítě Z. a kol. Mikrochirurgická operace varikokély u dětí a dospělých – prospektivní srovnání laparoskopické a otevřené subingvinální operace. Česká urologie 2010; 14 (3): 148–155.
4. UroTiab Cream-Gel. Zdravotnický prostředek. Portfolio Urologie, Heaton Healtcare Group. Dostupné na: www.heaton.cz; www.urotiab.cz