Empagliflozin je selektivním kompetitivním inhibitorem sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2), který je exprimován převážně v ledvinách. Hlavní funkcí SGLT2 je reabsorpce glukózy z glomerulárního filtrátu v proximálním tubulu. Inhibicí SGLT2 způsobuje empagliflozin terapeutickou glykosurii, což vede nejen k poklesu glykémie a redukci glykovaného hemoglobinu, ale i k poklesu tělesné hmotnosti, jelikož vyloučená glukóza nemůže být použita jako energetický substrát.
Mezi další příznivé účinky empagliflozinu patří snížení tlaku krve bez současného zvýšení srdeční frekvence, pozitivní efekt na markery arteriální tuhosti a vaskulární rezistenci, viscerální adipozitu, albuminurii a plazmatické uráty. Empagliflozin se díky komplexnímu účinku stal průlomovým antidiabetikem z hlediska vlivu na KV morbiditu a mortalitu, jehož pozitivní efekt byl v tomto ohledu potvrzen klíčovou klinickou studií EMPA-REG OUTCOME.
Do randomizované dvojitě zaslepené placebem kontrolované studie EMPA-REG OUTCOME byli zahrnuti pacienti s diabetem 2. typu starší 18 let s vysokým KV rizikem. Ti byli rovnoměrně randomizováni k terapii empagliflozinem v dávce 10 či 25 mg 1× denně nebo k podávání placeba.
Složený primární sledovaný parametr zahrnoval úmrtí z KV příčin a výskyt nefatálního infarktu myokardu nebo nefatální cévní mozkové příhody. Hlavní sekundární sledovaný parametr byl rovněž složený a obsahoval navíc hospitalizaci pro nestabilní anginu pectoris.
Do primární analýzy studie bylo zahrnuto 7020 pacientů s mediánem doby trvání terapie 2,6 roku a mediánem délky sledování 3,1 roku. KV onemocnění bylo prokázáno u více než 99 % účastníků, kteří současně podstupovali řádnou terapii snižující KV rizika v podobě hypolipidemické terapie a antihypertenziv. Vstupní demografické a klinické charakteristiky se mezi skupinami významně nelišily.
Výskyt primárního sledovaného parametru byl ve skupině léčené empagliflozinem statisticky významně nižší než ve skupině s placebem, s relativní redukcí rizika o 14 % (10,5 vs. 12,1 %; poměr rizik [HR] 0,86; 95,02% interval spolehlivosti [CI] 0,74–0,99; pro noninferioritu p < 0,001, pro superioritu p = 0,04).
Mezi terapeutickými skupinami nebyl pozorován statisticky významný rozdíl ve výskytu nefatálního infarktu myokardu či nefatální cévní mozkové příhody. Rozdíl nebyl doložen ani z hlediska výskytu hlavního sekundárního sledovaného parametru. Ve skupině s empagliflozinem v porovnání s placebem však byla zjištěna významně nižší KV mortalita (3,7 vs. 5,9 %; HR 0,62; 95% CI 0,49–0,77; p < 0,001), výskyt hospitalizací pro srdeční selhání (2,7 vs. 4,1 %; HR 0,65, 95% CI 0,50–0,85; p = 0,002) a celková mortalita (5,7 vs. 8,3 %; HR 0,68, 95% CI 0,57–0,82; p < 0,001).
Redukce rizik byla obdobná pro obě dávkové síly empagliflozinu.
Z výsledků studie EMPA-REG OUTCOME vyplynulo, že přidání empagliflozinu ke standardní terapii u pacientů s diabetem 2. typu a vysokým kardiovaskulárním rizikem vede k významnému snížení velkých KV příhod (úmrtí z KV příčin, fatální IM, nefatální CMP) a snižuje i celkovou mortalitu a riziko hospitalizace pro srdeční selhání.
(holi)
Zdroj: Zinman B., Wanner C., Lachin J. M. et al.; EMPA-REG OUTCOME Investigators. Empagliflozin, cardiovascular outcomes, and mortality in type 2 diabetes. N Engl J Med 2015; 373 (22): 2117–2128, doi: 10.1056/NEJMoa1504720.
