Srdeční selhání se rozděluje do dvou hlavních skupin, a to na skupinu pacientů se sníženou ejekční frakcí levé komory (EF LK) a pacienty se zachovanou EF LK. Terapeutické možnosti druhé zmíněné skupiny jsou přitom limitované.
Empagliflozin se řadí do třídy gliflozinů, jež brání zpětnému vstřebávání glukózy a sodíku v ledvinách inhibicí sodíko-glukózového kotransportéru 2 (SGLT2). Kromě příznivého účinku na metabolismus glukózy byl u empagliflozinu prokázán také signifikantní kardioprotektivní účinek.
Z předchozích klinických studií vyplynulo, že empagliflozin u pacientů s HFrEF přispívá ke snížení rizika příhod zhoršení srdečního selhání vyžadujících ambulantní léčbu nebo hospitalizaci a snížení rizika úmrtí z kardiovaskulárních příčin nebo hospitalizací pro srdeční selhání. Cílem studie EMPEROR-Preserved bylo doplnit chybějící údaje o vlivu empagliflozinu na pacienty s HFpEF.
Do randomizované dvojitě zaslepené placebem kontrolované studie s paralelními skupinami EMPEROR-Preserved byli zařazeni pacienti ≥ 18 let se srdečním selháním třídy NYHA II–IV s EF LK > 40 %. Pro přijetí do studie byla podmínkou zvýšená hladina N-terminálního fragmentu mozkového natriuretického propeptidu typu B (NT-proBNP) > 300 pg/ml nebo > 900 pg/ml u pacientů s fibrilací síní. Pacienti byli randomizováni v poměru 1 : 1 k terapii empagliflozinem v dávce 10 mg 1 × denně nebo k podávání placeba. Současně podstupovali adekvátní terapii srdečního selhání, která mohla být podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře upravována.
Složený primární sledovaný parametr zahrnoval úmrtí z kardiovaskulárních příčin nebo hospitalizaci pro srdeční selhání. Mezi sekundární cíle studie patřilo zhodnocení výskytu všech hospitalizací pro srdeční selhání a míra poklesu glomerulární filtrace hodnocené parametrem eGFR.
Studie se zúčastnilo celkem 5988 pacientů, přičemž 2997 z nich dostávalo empagliflozin a 2991 placebo. Medián doby sledování pro výskyt primárního cíle studie činil 26,2 měsíce (mezikvartilové rozpětí [IQR] 18,1–33,1). Charakteristiky pacientů byly na počátku studie v obou skupinách podobné, téměř polovina pacientů měla pozitivní anamnézu diabetu (48,9 % ve skupině s empagliflozinem vs. 49,2 % v placebové skupině), u poloviny pacientů v obou skupinách byla pozorována hodnota eGFR < 60 ml/min/1,73 m2. Medián EF LK činil 54 %, přičemž u dvou třetin pacientů byla ≥ 50 %.
Podávání empagliflozinu bylo v porovnání s placebem spojené se snížením rizika výskytu složeného sledovaného parametru zahrnujícího úmrtí z KV příčin a hospitalizace pro srdeční selhání o 21 % (415 vs. 511 pacientů; poměr rizik [HR] 0,79; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,69–0,90; p < 0,001). Snížení rizik souviselo především s redukcí rizika hospitalizace pro srdeční selhání (259 vs. 352 pacientů; HR 0,71; 95% CI 0,60–0,83). Riziko úmrtí z kardiovaskulárních příčin se u obou skupin významně nelišilo (219 vs. 244 pacientů; HR 0,91; 95% CI 0,76–1,09). Vliv empagliflozinu na výskyt primárního cíle byl konzistentní napříč studijními podskupinami, a to u pacientů s diabetem i bez něj.
U pacientů na empagliflozinu byl také v porovnání s placebem pozorován nižší výskyt celkového počtu hospitalizací pro srdeční selhání (407 vs. 541; HR 0,73; 95% CI 0,61–0,88; p < 0,001) a pomalejší pokles parametru eGFR (–1,25 vs. –2,62 ml/min/1,73 m2 za rok; p < 0,001). V obou skupinách byl pozorován srovnatelný výskyt závažných nežádoucích příhod a nežádoucích příhod vedoucích k ukončení léčby. U pacientů na empagliflozinu se častěji vyskytovaly nekomplikované případy urogenitálních infekcí a hypotenze.
Z výsledků studie EMPEROR-Preserved vyplynulo, že podávání empagliflozinu u pacientů s HFpEF vede v porovnání s placebem k signifikantnímu snížení rizika hospitalizace pro srdeční selhání a k pomalejší progresi renální insuficience hodnocené pomocí eGFR.
(holi)
Zdroj: Anker S. D., Butler J., Filippatos G. et al.; EMPEROR-Preserved Trial Investigators. Empagliflozin in heart failure with a preserved ejection fraction. N Engl J Med 2021; 385 (16): 1451–1461, doi: 10.1056/NEJMoa2107038.
