Ve velkých randomizovaných klinických studiích bylo pozorováno, že inhibitory SGLT2 ve srovnání s placebem snižovaly riziko hospitalizace pro srdeční selhání o 30−35 %. Největší přínos byl pozorován u pacientů, kteří měli při zahájení léčby ejekční frakci levé komory (EF LK) ≤ 30 %. Dále bylo pozorováno 35−50% snížení rizika progrese onemocnění ledvin. Protektivní kardio-renální účinek inhibitorů SGLT2 nelze vysvětlit pouhým snížením hladiny cukru v krvi, vzhledem k tomu, že analogický benefit nebyl pozorován u ostatních léčiv snižujících glykémii ještě agresivněji.
Dapagliflozin vykázal v klinické studii DAPA-HF snížení rizika úmrtí nebo hospitalizace z kardiovaskulárních příčin u pacientů s mírnou až středně těžkou dysfunkcí levé komory a zvýšenou hladinou natriuretického peptidu, a to bez ohledu na přítomnost diabetu. Prezentovaná studie EMPEROR-Reduced hodnotila empagliflozin u pacientů s chronickým srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí levé komory. Do studie byl zahrnut větší podíl pacientů s těžší systolickou dysfunkcí levé komory.
Dvojitě zaslepené placebem kontrolované studie se zúčastnilo 3730 pacientů se srdečním selháním třídy NYHA II−IV a (EF LK) ≤ 40 %. Polovina jich měla v anamnéze diabetes. Ke své standardní léčbě navíc dostávali empagliflozin v dávce 10 mg 1× denně nebo placebo. Primárním kompozitním cílem hodnocení byl výskyt úmrtí z kardiovaskulárních příčin nebo hospitalizace z důvodů zhoršení srdečního selhání.
Během doby sledování (medián 16 měsíců) se úmrtí z kardiovaskulárních příčin nebo hospitalizace z důvodů zhoršení srdečního selhání vyskytly u 19,4 % pacientů v rameni s empagliflozinem a u 24,7 % pacientů na placebu (poměr rizik [HR] 0,75; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,65−0,86; p < 0,001). Účinek empagliflozinu byl zachován bez ohledu na přítomnost diabetu.
Roční pokles odhadované rychlosti glomerulární filtrace byl ve skupině s empagliflozinem pomalejší než v rameni s placebem (−0,55 vs. −2,28 ml/min/1,73 m2 tělesného povrchu za rok; p < 0,001). Pacienti léčení empagliflozinem měli nižší riziko vzniku závažných renálních příhod. U pacientů na empagliflozinu se častěji vyskytovaly nekomplikované infekce genitálního traktu.
Užívání empaglifozinu bylo ve srovnání s placebem spojeno s nižším kombinovaným rizikem úmrtí z kardiovaskulárních příčin nebo hospitalizace pro srdeční selhání. Empagliflozin u pacientů s chronickým srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí zpomaloval postupnou progresi zhoršování funkce ledvin, a to bez ohledu na přítomnost diabetu.
(este)
Zdroj: Packer M., Anker S. D., Butler J. et al. Cardiovascular and renal outcomes with empagliflozin in heart failure. N Engl J Med 2020 Oct 8; 383 (15): 1413−1424, doi: 10.1056/NEJMoa2022190.
