Při léčbě DM2 je žádoucí snížení glykémie, redukce tělesné hmotnosti a prevence mikrovaskulárních i makrovaskulárních komplikací. Současně je však nutné minimalizovat riziko hypoglykémie. Lékem 1. volby je metformin, především díky snadnosti jeho využití a ekonomické výhodnosti. Metformin v monoterapii však dlouhodobě nemusí udržet požadovanou kompenzaci hodnot glykémie, a proto může být nutná jeho kombinace s dalšími antidiabetiky. U některých pacientů může být užívání metforminu rovněž kontraindikované nebo tento lék netolerují. V takových situacích lze podle doporučení využít v terapii novější skupiny léků, které vstoupily do léčby diabetu. Nejnovější třídu antidiabetik představují inhibitory sodíko-glukozového kotransportéru typu 2 (SGLT2) neboli glifloziny.
Glifloziny blokují glukózové transportéry SGLT2, čímž zabraňují zpětnému vstřebávání glukózy v proximálních tubulech ledvin. Výsledkem je glykosurie, která vede ke snížení glykémie i energetickému deficitu. Čím vyšší je glykémie, tím větší je také antidiabetický účinek gliflozinů. Riziko hypoglykémie je proto při využití těchto léků velmi malé. Díky svému mechanismu účinku mohou být glifloziny s výhodou kombinovány se všemi ostatními antidiabetiky. Mají komplexní metabolický efekt a snižují riziko vzniku srdečního selhání. Bývá zaznamenán i pokles krevního tlaku. U empagliflozinu navíc bylo prokázáno snížení celkové a kardiovaskulární mortality.
Na základě výsledků velkých randomizovaných studií a dat z reálné klinické praxe formulovali představitelé českých odborných společností v klinické praxi aplikovatelná doporučení, jejichž cílem je definovat skupiny pacientů, které budou nejvíce profitovat z užívání gliflozinů v časné fázi léčby diabetu. Lékem 1. volby zůstává z praktických důvodů i nadále metformin, pokud je pacientem tolerován a není kontraindikovaný. Terapií 2. linie jsou dle doporučení bez ohledu na hodnoty glykovaného hemoglobinu (HbA1c) následující léky:
Při poklesu eGFR pod 0,5 ml/s by léčba inhibitory SGLT2 měla být ukončena vzhledem k nedostatku dat o jejich bezpečnosti a účinnosti. Navíc se při redukované glomerulární filtraci nemůže plně rozvinout jejich účinek. Mezi možné nežádoucí účinky gliflozinů patří polyurie, ortostatická hypotenze a mykotické infekce genitálu (častěji u žen).
Nová doporučení odborných společností přinášejí lékařům upřesnění informací o využití nových skupin léčiv v terapii diabetu 2. typu. Úspěch léčby je dále závislý na spolupráci pacienta při dodržování životosprávy a terapeutického plánu. Každý nemocný musí být pečlivě edukován o důležitých principech léčby, prevenci komplikací, nutnosti pravidelných kontrol a selfmonitoringu glykémií. Bez dodržení těchto podmínek nemusí být terapie ani přes veškerou snahu ošetřujícího lékaře úspěšná.
(kali)
Zdroje:
1. Škrha J., Prázný M., Haluzík M. a kol. Doporučení pro užití SGLT2 inhibitorů u pacientů s kardiovaskulárním a renálním rizikem. Acta Medicinae 2020; 9 (1−2): 35.
2. Švihovec J., Bultas J. Farmakologie. Grada, Praha, 2018.
3. Karen I., Svačina Š. Diabetes mellitus. Novelizace 2020. Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře. Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2020. Dostupné na: www.svl.cz/files/files/Doporucene-postupy/2020/DIABETES-MELLITUS-2020.pdf
