Prevence symptomatických kostních příhod u postmenopauzálních žen s pokročilým ER-pozitivním karcinomem prsu

Hormonální léčba a kostní zdraví

Léčba pokročilého karcinomu prsu s přítomností estrogenových receptorů (ER⁺) u žen po menopauze využívá léčiv s antiestrogenovým účinkem, jako jsou inhibitory aromatázy. Hormonální terapie snižuje riziko relapsu a metastáz, ale má i své nežádoucí účinky. Kosterní systém žen reaguje na prohloubenou nepřítomnost estrogenní signalizace a léčba tak vede k rychlému úbytku kostní hmoty, poklesu kostní denzity (BMD) a zvýšenému riziku kostních příhod. Jako účinnou prevenci lze použít monoklonální protilátku proti RANKL denosumab (DN) nebo kyselinu zoledronovou (ZA) náležící do lékové skupiny bisfosfonátů.

Metodika a průběh studie

Primárním cílem retrospektivní studie bylo posouzení účinku DN a ZA na SSE u asijských postmenopauzálních žen s pokročilým ER⁺ karcinomem prsu. Ve studii byla analyzována data 242 žen starších 60 let s histologicky nebo cytologicky potvrzeným pokročilým ER⁺ karcinomem prsu diagnostikovaným mezi březnem 2011 a 2013.

Pacientky podstoupily ≥ 4 týdny před zařazením do retrospektivní studie operaci a/nebo dokončily léčbu ozařováním a chemoterapií a zároveň zahájily profylaxi antiresorpčními léčivy: 120 z nich dostávalo subkutánně DN v dávce 120 mg každé 4 týdny a 122 ženám byla intravenózně podávána ZA v dávce 4 mg také každé 4 týdny. Pacientkám byla doporučena substituce vitaminu D a vápníku.

Primárním cílovým parametrem byla doba do výskytu první SSE ve studii posouzené buď klinicky, nebo pomocí rutinních rentgenových snímků. SSE byly definovány jako radiační terapie kostí, patologické zlomeniny (s výjimkou traumatu), chirurgický zákrok na kosti nebo komprese míchy. Medián trvání studie k datu uzávěrky pro primární analýzu byl 37 měsíců (mezikvartilové rozpětí [IQR] 25,1−45,3) u pacientek s DN a 38 měsíců (IQR 26,2–45,8) u pacientek se ZA.

Výsledky

Obě skupiny byly z hlediska klinických a demografických charakteristik srovnatelné. Medián doby do výskytu první SSE ve studii činil 16,5 měsíce ve skupině DN a 11,7 měsíce ve skupině ZA (poměr rizik [HR] 0,44; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,71−2,95; p = 0,0002). Pacientky léčené DN měly významně prodloužený čas do celkově první SSE (HR 0,65; 95% CI 0,29−1,45; p < 0,0001) v porovnání se skupinou ZA.

Zvýšená incidence SSE byla zjištěna již po 16měsících sledování u pacientek ve skupině ZA (10,7 % oproti 2,1 % u skupiny DN; p = 0,033). Na konci sledování rozdíl mezi skupinami přetrvával: incidence SSE ve skupině ZA činila 17,2 % oproti 8,3 % ve skupině DN (p < 0,05).

Incidence SSE byla v této studii nižší než například ve studii BIG1-98, které se účastnila neasijská populace pacientek. Ve studii BIG1–98 dosáhla incidence SSE po 40 měsících sledování 19,5 %. Rozdíly ve výskytu SSE mohou být spojeny s biologickými rozdíly mezi asijskou a bělošskou populací.

Závěr

V citované studii denosumab významně snížil riziko kostních příhod ve srovnání s kyselinou zoledronovou u asijských postmenopauzálních žen s ER⁺ karcinomem prsu. Výsledky retrospektivní analýzy by pro účely širšího klinického využití bylo vhodné ověřit i prospektivně a v širší populaci.

(lkt)

Zdroje: Zhang C., Zhang F., Liang G. et al. Denosumab versus zoledronic acid for preventing symptomatic skeletal events in Asian postmenopausal women with oestrogen-receptor-positive advanced breast cancer: an outcome analyses with a mean follow-up of 3 years. BMC Musculoskelet Disord 2018; 19 (1): 424, doi: 10.1186/s12891-018-2338-6.