Pacienti s metastatickým karcinomem prostaty nejčastěji trpí metastázami v kostech (relativní incidence kostních metastáz je 65−75 %). Kostní metastázy často vedou ke komplikacím, jako jsou bolesti, komprese míchy a zlomeniny − souhrnně se tyto komplikace označují jako skeletální příhody (SRE − skeletal-related events). Způsobují ztrátu mobility, sociálního zapojení a snižují kvalitu života. Léčba kostních metastáz je u mužů s karcinomem prostaty paliativní a jejím cílem je kontrola onemocnění k prodloužení života, snížení bolesti a zvýšení mobility.
V současnosti zahrnuje léčba metastazujícího karcinomu prostaty androgen-deprivační terapii. Nicméně téměř u všech pacientů dojde k progresi do metastazujícího kastračně rezistentního karcinomu prostaty (mCRPC). Do praxe také přicházejí modality terapie zacílené přímo na kostní buňky pacientů s mCRPC (abirateron, enzalutamid a radium-223). Antiresorpční látky cílené na kosti, jako jsou kyselina zoledronová a denosumab, se používají k prevenci výskytu SRE.
Kyselina zoledronová inhibuje osteoklasty, a tím resorpci kostí. Ukázalo se, že je schopná snižovat výskyt SRE u pacientů s karcinomem prostaty s kostními metastázami. Denosumab je lidská monoklonální protilátka, která inhibuje diferenciaci osteoklastů a jejich maturaci.
Výsledky klinické studie zahrnující 1901 pacientů s mCRPC ukázaly, že podání 120 mg denosumabu každé 4 týdny signifikantně prodloužilo dobu do výskytu první SRE ve studii, a to o 3,6 měsíce, v porovnání se 4 mg kyseliny zoledronové každé 4 týdny. Medián doby do první SRE (patologická fraktura, radiační léčba kostí, kostní operace nebo komprese míchy) ve studii činil 20,7 měsíce pro denosumab a 17,1 měsíce pro kyselinu zoledronovou (poměr rizik [HR] 0,82; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,71–0,95; p = 0,008). Ve skupině s denosumabem byl pozorován signifikantně nižší počet SRE v porovnání se skupinou kyseliny zoledronové (rozdíl 90 SRE). Denosumab také snižoval výskyt první a následné SRE o 18 % v porovnání s kyselinou zoledronovou (poměr míry výskytu [RR] 0,82; 95% CI 0,71–0,94; p = 0,008).
Denosumab dále v porovnání s kyselinou zoledronovou zpozdil výskyt středních/těžkých bolestí o 1,8 měsíce (6,5 vs. 4,7 měsíce; p < 0,001) a nutnosti tlumení bolesti o 2,6 měsíce (10,3 vs. 7,7 měsíce; p < 0,001).
Bezpečnostní profil terapie denosumabem i kyselinou zoledronovou byl obdobný. Vyšší výskyt reakce akutní fáze byl pozorován u kyseliny zoledronové (20,2 vs. 8,7 %), zatímco hypokalcémie se vyskytovala častěji u denosumabu (9,6 vs. 5 %). Nicméně v porovnání s kyselinou zoledronovou denosumab neovlivňoval renální funkce a nevyžadoval úpravu dávky.
Cílem paliativní terapie mCRPC je prevence výskytu SRE, které jsou důsledkem kostních metastáz. Z výsledků vyplývá, že denosumab je superiorní vůči kyselině zoledronové v prevenci SRE, čímž vede k delšímu období bez SRE a celkově nižšímu počtu SRE u pacientů s mCRPC s kostními metastázami.
(eko)
Zdroj: Leung A. K. Optimizing skeletal-related events prevention in patients with advanced prostate cancer. Asia Pac J Clin Oncol 2020; 16 (Suppl. 3): 4−6, doi: 10.1111/ajco.13315.
