Jak testovat fúze NTRK v éře pan-TRK inhibitoru: incidence, indikace a technologie

Autorka článku:
prof. MUDr. Alena Skálová, CSc.
Šiklův ústav patologie LF UK a FN Plzeň
Bioptická laboratoř, s. r. o., Plzeň

Úvod

Fúze genů NTRK představují aktivační mutace a jsou onkogenním „driverem“ pro řadu nádorových onemocnění u dětí i dospělých (1). Selektivní inhibitory tyrosinkinázových receptorů (entrektinib, larotrektinib ad.) nabízejí možnost cílené léčby pacientů s nádory asociovanými s fúzními geny NTRK (2).

TRK –⁠ receptory růstových faktorů (neutrofinů) s tyrosinkinázovou aktivitou

Receptory (TRKA, TRKB a TRKC) pro neutrofinové růstové faktory vykazují tyrosinkinázovou aktivitu a jejich aktivace vede ke zvýšené buněčné proliferaci a nádorovému růstu (2). Nejčastějším mechanismem onkogenní aktivace receptorů TRK jsou fúze jejich kódujících genů NTRK1, NTRK2 a NTRK3.

Fúze genů NTRK v nádorech

Fúze NTRK1–3 byly popsány u řady různých lidských nádorových onemocnění (3–15), pro něž jsou typické. Například fúzní gen ETV6-NTRK3 se vyskytuje v sekrečním karcinomu slinných žláz mammárního typu (MASC) (3), v sekrečním karcinomu prsu (4), ale také v různých mezenchymových nádorech dětského věku, jakými jsou infantilní fibrosarkom (5) a kongenitální mezoblastový nefrom (6–8). Dalším příkladem může být papilokarcinom štítné žlázy (9–10). V neposlední řadě se mohou vzácně vyskytovat fúze NTRK s různými fúzními partnery v maligním melanomu (11–12), nádorech mozku (13), dělohy (14), kolorektálním karcinomu (15) a mnoha dalších malignitách.

Obr. 1: Vizualizace nálezu fúzního transkriptu ETV6-NTRK3 metodou Archer Dx. Horní část: Schématické znázornění místa zlomu a následné fúze. Dolní část: kvantitativní zhodnocení pročtení zlomu, tzv. hloubka sekvenace.

Epidemiologie NTRK-asociovaných maligních nádorů

Genové fúze NTRK jsou vzácné a celkově se vyskytují přibližně jen v 1 % solidních maligních nádorů (16). Dle četnosti výskytu genů NTRK lze malignity rozdělit do dvou hlavních kategorií (viz tab. 1):

1. Vzácné nádory s vysokou frekvencí fúzí (> 90 %): sekreční karcinom slinných žláz mammárního typu (MASC) (90–95 %) (3), sekreční karcinom prsu (> 90 %) (4), kongenitální mezoblastový nefrom a infantilní fibrosarkom (91–100 %) (5).
2. Častější nádory s vzácným výskytem fúze (5−25 %): papilární karcinom štítné žlázy (14–26 %) (9–10), některé gastrointestinální stromální tumory (GIST) a dětské gliomy, kolorektální karcinom a melanom (16 %) (12); nebo svýjimečným výskytem fúze (< 5 % nebo < 1 %): adenokarcinom plic a pankreatu, dlaždicobuněčné nádory hlavy a krku, karcinom žlučových cest, ledvin, primární mozkové nádory dospělých, sarkomy a některé hematologické malignity.

Tab. 1  Genové fúze NTRK v maligních nádorech dle četnosti výskytu 

Algoritmus testování fúzí NTRK u maligních nádorů

Pro optimální klinický efekt cílené terapie nádorů inhibitory TRK je nutná pečlivá selekce pacientů vhodných k terapii. Jak bylo uvedeno, u většiny malignit se fúze NTRK vyskytují jen vzácně a jejich přítomnost není možné predikovat na základě histomorfologie nádoru.

Fúze genů NTRK je možné detekovat řadou metod, jejich přehled je uveden v tab. 2. Lze využít fluorescenční in situ hybridizaci (FISH) nebo různé techniky polymerázové řetězové reakce (PCR), sekvenování nové generace (NGS) na bázi DNA a RNA a metody imunohistochemické s využitím pan-TRK protilátky, neboť fúze genů NTRK je provázena jejich zvýšenou expresí (17–21).

Imunohistochemické vyšetření (IHC) nádorové tkáně slouží jako screeningová metoda, která je rychlá, relativně levná a dostupná, ale nespecifická. IHC s využitím koktejlu monoklonálních pan-TRK protilátek je zástupným markerem fúzí NTRK (17–20), nicméně interpretace IHC reakce není vždy spolehlivá (21). Falešně negativní IHC může být důsledkem narušení antigenity tkáně v preanalytické fázi a podle jedné recentní studie až 45 % tumorů s fúzí NTRK vykazovalo IHC-negativní profil (21). Naopak IHC-pozitivní nádory (viz obr. 2A a 2B) ne vždy skutečně obsahují fúzní transkript, proto musí být před zahájením léčby TRK-inhibitory přítomnost genové fúze potvrzena některou molekulárně genetickou metodou (viz tab. 2), nejlépe NGS.

Obr. 2 Sekreční karcinom příušní žlázy mammárního typu (MASC):
A) histologická struktura v barvení HE (hematoxylin a eozin)
B) pozitivní IHC exprese s pan-TRK protilátkou v jádrech nádorových buněk

Tab. 2 Přehled metod k testování fúze genů NTRK

Literatura:

1. Pulciani S., Santos E., Lauver A. V. et al. Oncogenes in solid human tumours. Nature 1982; 300 : 539–542.
2. Amatu A., Sartore-Bianchi A., Siena S. NTRK gene fusions as novel targets of cancer therapy across multiple tumour types. ESMO Open 2016; 1: e000023.
3. Skálová A., Vaněček T., Šíma R. et al. Mammary analogue secretory carcinoma of salivary glands, containing the ETV6-NTRK3 fusion gene: a hitherto undescribed salivary gland tumor entity. Am J Surg Pathol 2010; 34 : 599–608.
4. Tognon C., Knezevich S. R., Huntsman D. et al. Expression of the ETV6-NTRK3 gene fusion as a primary event in human secretory breast carcinoma. Cancer Cell 2002; 2 : 367–376.
5. Bourgeois J. M., Knezevich S. R., Mathers J. A. et al. Molecular detection of the ETV6 -⁠ NTRK3 gene fusion differentiates congenital fibrosarcoma from other childhood spindle cell tumors. Am J Surg Pathol 2000; 24 : 937–946.
6. Knezevich S. R., Garnett M. J., Pysher T. J. et al. ETV6-NTRK3 gene fusions and trisomy 11 establish a histogenetic link between mesoblastic nephroma and congenital fibrosarcoma. Cancer Res 1998; 58 : 5046–5048.
7. Rubin B. P., Chen C. J., Morgan T. W. et al. Congenital mesoblastic nephroma t(12;15) is associated with ETV6-NTRK3 gene fusion: cytogenetic and molecular relationship to congenital (infantile) fibrosarcoma. Am J Pathol 1998; 153 : 1451–1458.
8. Church A. J., Calicchio M. L., Nardi V. et al. Recurrent EML4-NTRK3 fusions in infantile fibrosarcoma and congenital mesoblastic nephroma suggest a revised testing strategy. Mod Pathol 2018; 31 : 463–473.
9. Leeman-Neill R. J., Kelly L. M., Liu P. et al. ETV6-NTRK3 is a common chromosomal rearrangement in radiation-associated thyroid cancer. Cancer 2014; 120 : 799–807.
10. Prasad M. L., Vyas M., Horne M. J. et al. NTRK fusion oncogenes in pediatric papillary thyroid carcinoma in northeast United States. Cancer 2016; 122 : 1097–1107.
11. Yeh I., Tee M. K., Botton T. et al. NTRK3 kinase fusions in Spitz tumours. J Pathol 2016; 240 : 282–290.
12. Wiesner T., He J., Yelensky R. et al. Kinase fusions are frequent in Spitz tumours and spitzoid melanomas. Nat Commun 2014; 5 : 3116.
13. Kim J., Lee Y., Cho H. J. et al. NTRK1 fusion in glioblastoma multiforme. PLoS One 2014; 9: e91940.
14. Chiang S., Cotzia P., Hyman D. M. et al. NTRK fusions define a novel uterine sarcoma subtype with features of fibrosarcoma. Am J Surg Pathol 2018; 42 : 791–798.
15. Ardini E., Bosotti R., Borgia A. L. et al. The TPM3-NTRK1 rearrangement is a recurring event in colorectal carcinoma and is associated with tumor sensitivity to TrkA kinase inhibition. Mol Oncol 2014; 8 : 1495–1507.
16. Vaishnavi A, Le AT, Doebele RC. TRKing down an old oncogene in a new era of targeted therapy. Cancer Discov 2015; 5 : 25–34.
17. Hechtman J. F., Benayed R., Hyman D. M. et al. Pan-Trk immunohistochemistry is an efficient and reliable screen for the detection of NTRK fusions. Am J Surg Pathol 2017; 41 : 1547–1551.
18. Murphy D. A., Ely H. A., Shoemaker R. et al. Detecting gene rearrangements in patient populations through a 2-step diagnostic test comprised of rapid IHC enrichment followed by sensitive next-generation sequencing. Appl Immunohistochem Mol Morphol 2017; 25 : 513–523.
19. Hung Y. P., Fletcher C. D. M., Hornick J. L. Evaluation of pan-TRK immunohistochemistry in infantile fibrosarcoma, lipofibromatosis-like neural tumour and histological mimics. Histopathology 2018; 73 : 634–644.
20. Rudzinski E. R., Lockwood C. M., Stohr B. A. et al. Pan-Trk immunohistochemistry identifies NTRK rearrangements in pediatric mesenchymal tumors. Am J Surg Pathol 2018; 42 : 927–935.
21. Gatalica Z., Xiu J., Swensen J. et al. Molecular characterization of cancers with NTRK gene fusions. Mod Pathol 2019; 32 : 147–153.