Zaměnitelnost jednotlivých přípravků s levothyroxinem

Levothyroxin v léčbě poruch štítné žlázy

Levothyroxin je k dispozici od roku 1960. Jde o sodnou sůl L-thyroxinu, která je absorbována lépe než thyroxin. Levothyroxin je látka s úzkým terapeutickým indexem. Kdykoliv se farmaceutická firma rozhodne představit novou lékovou formu, měla by být věnována velká pozornost garanci bioekvivalence a proporcionality dávky mezi schválenou a novou lékovou formou. Přípravek s levothyroxinem může být nahrazen generikem pouze v případě, že jsou splněny předepsané limity pro bioekvivalenci.

V roce 2004 americký Úřad pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) poprvé schválil generikum levothyroxinu sodného, což vedlo k obavám ze strany amerických odborných společností (American Thyroid Association, Endocrine Society, American Association of Clinical Endocrinologists), jež vyjádřily pochybnosti nad způsobem určování bioekvivalence. Byla proto navržena opatření, která spočívala v informování pacientů o možnosti, že jejich lék může být na úrovni lékáren zaměněn, a o tom, že by měli požádat, aby jim medikace měněna nebyla. V případě převedení na jiný přípravek pak musí být opět provedena laboratorní kontrola.

Situace v Evropě

V několika evropských zemích byly v důsledku zaměnitelnosti přípravků s levothyroxinem zaznamenány u pacientů zdravotní problémy. Na již existující doporučení platná v USA nebyl brán zřetel a došlo k záměně přípravků nebo ke změnám v lékových formách, o kterých nebyli lékaři ani pacienti náležitě informováni.

V roce 2016 bylo v Nizozemsku kvůli nedostatku registrovaného léčivého přípravku s levothyroxinem 350 tisíc pacientů nuceně převedeno na nový přípravek, což mělo za následek zvýšení hlášených nežádoucích účinků. Bylo proto doporučeno zkontrolovat hladiny TSH po jakékoliv změně přípravku. Výsledky výzkumu následně ukázaly, že řada pacientů byla v důsledku změny léčivého přípravku suplementována příliš vysokou dávkou.

Závěry

1. Po převedení na jiný přípravek s levothyroxinem nebo po provedení změny v lékové formě došlo v několika evropských zemích k navýšení hlášení nežádoucích účinků.
2. Není možné zjistit, do jaké míry tyto zdravotní problémy biologicky souvisely se změnou přípravku; zahrnovaly však zvýšenou prevalenci vedlejších účinků a biochemických příznaků neadekvátního dávkování.
3. Testování bioekvivalence nemusí 100% zaručit, že po změně přípravku bude zachován stejný terapeutický účinek.

Doporučení

1. Pacienti by neměli být po zavedení léčby převáděni na jinou lékovou formu ani přípravek od jiného výrobce. Pokud se tak přesto stane, je třeba po 6 týdnech provést laboratorní vyšetření a případně upravit dávkování.
2. Výrobci by měli připravovat změny v lékové formě s opatrností a ve spolupráci se zainteresovanými subjekty (například endokrinologickými společnostmi, úřady pro kontrolu léčiv, centry farmakovigilance, asociacemi farmaceutů).
3. Příprava změny v léčivých přípravcích s levothyroxinem by měla zahrnovat monitorovací plán, který bude zahájen ihned po jejím provedení.
4. Příslušné orgány by měly jednoznačně definovat parametry účinnosti přípravků s levothyroxinem.

(blu)

Zdroj: Fliers E., Demeneix B., Bhaseen A., Brix T. H. European Thyroid Association (ETA) and Thyroid Federation International (TFI) joint position statement on the interchangeability of levothyroxine products in EU countries. Eur Thyroid J 2018; 7 (5): 238–242, doi: 10.1159/000493123.