Do dvojitě zaslepené placebem kontrolované studie bylo zahrnuto 940 žen s protilátkami proti tyreoidální peroxidáze a eufunkční štítnou žlázou (definováno jako koncentrace TSH v rozmezí 0,44–3,36 mIU/l a fT4 v rozmezí 10,0–21,0 pmol/l). U hodnocených žen byla k dispozici data i z následného sledování. Kritéria pro zařazení do studie byla následující: věk 16–40 let, samovolný potrat v anamnéze nebo infertilita a plánované početí v následujících 12 měsících (přirozeně či skrze asistovanou reprodukci). Naopak ženy užívající tyreoidální léčiva, amiodaron, lithium nebo s kardiálním onemocněním nebyly do studie zahrnuty.
Pacientky byly dále rozděleny do podskupin podle věku (< 35 a ≥ 35 let), počtu předchozích samovolných potratů, léčby infertility (ano/ne), koncentrace TSH (≤ 2,5 a > 2,5 mIU/l), rasy a etnické skupiny, koncentrace protilátek (≥ 50. a < 50. percentil) a BMI (< 25 a ≥ 25 kg/m2).
Celkově bylo screenováno 19 556 žen, u nichž byl proveden test na detekci protilátek proti tyreoidální peroxidáze. Do studie zařazené ženy byly náhodně rozděleny do 2 skupin po 470 účastnicích: pacientky v první skupině užívaly denně levothyroxin v dávce 50 µg, ve druhé skupině bylo podáváno placebo. Medikace byla zahájena ještě před plánovaným otěhotněním a trvala až do případného porodu. Během následujících 12 měsíců byly tyreoidální funkce testovány každé 3 měsíce, v případě otěhotnění potom v 6.–8. týdnu, 16.–18. týdnu a nakonec ve 28. týdnu těhotenství.
Těhotenství bylo potvrzeno testem z moči, mezi 6. a 8. týdnem těhotenství poté následovalo ultrasonografické vyšetření. Kritéria samovolného potratu zahrnovala následné negativní sonografické vyšetření nebo negativní těhotenský test z moči.
Vedle podílu žen, jež porodí živé dítě po ukončeném 34. týdnu těhotenství, byly sledovány také následující sekundární parametry: klinické těhotenství v 7. týdnu, probíhající těhotenství ve 12. týdnu, samovolný potrat před 24. týdnem, intrauterinní odúmrť plodu před 24. týdnem, ektopické těhotenství, přerušení těhotenství, živě narozené dítě před 28., 34. a 37. týdnem, týden těhotenství při porodu, porodní hmotnost (v gramech), Apgar skóre v 1. a 5. minutě, prenatální, intrapartální a postnatální komplikace u matky a novorozenecké komplikace.
Otěhotnělo celkem 266 ze 470 žen užívajících levothyroxin (56,6 %) a 274 ze 470 žen v placebové skupině (58,3 %).
Živé dítě se po ukončeném 34. týdnu těhotenství narodilo 37,4 % žen (176 ze 470) na levothyroxinu, v porovnání s 37,9 % (178 ze 470 žen) v placebové skupině (relativní riziko [RR] 0,97; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,83–1,14; absolutní rozdíl rizik 0,4 %; 95% CI –6,6 až 5,8).
Závažná nežádoucí příhoda se objevila u 28 žen na levothyroxinu (5,9 %) a u 18 žen v placebové skupině (3,8 %; p = 0,14).
Signifikantní rozdíly nebyly pozorovány ani po zohlednění jednotlivých podskupin a analýze sekundárních parametrů.
Studie nepotvrdila vliv levothyroxinu z hlediska počtu živě narozených dětí po 34. týdnu těhotenství u žen s protilátkami proti tyreoidální peroxidáze. Byla však limitována faktem, že všechny pacientky užívaly levothyroxin v dávce 50 µg/den. Nelze vyloučit, že po úpravě dávky s ohledem na hmotnost pacientky, koncentraci tyreoidálních protilátek a TSH by bylo možné docílit jiných výsledků.
(mafi)
Zdroj: Dhillon-Smith R. K., Middleton L. J., Sunner K. K. et al. Levothyroxine in women with thyroid peroxidase antibodies before conception. N Engl J Med 2019; 380: 1316–1325, doi: 10.1056/-NEJMoa1812537.
