Malnutrice neboli podvýživa je stav způsobený nedostatečným příjmem nutrientů. U onkologických pacientů představuje závažnou komplikaci, která může mít fatální následky. Je nezbytné zahájit včasnou a adekvátní nutriční terapii. Aktivní nádorové bujení způsobuje metabolické a humorální změny. Organismus se potýká s proteino-energetickým typem malnutrice. Mezi nutričně rizikové diagnózy řadíme zejména nádory hlavy a krku, jícnu, žaludku a pankreatu či plic. Jak vyplývá z klinických dat Americké společnosti pro parenterální a enterální výživu (ASPEN), bez ohledu na typ nádoru podvýživa postihuje 40 % nemocných.
Pro organismus je fyziologické přijímat výživu gastrointestinálním traktem. Řadíme sem příjem per os nebo sondou (gastrostomie, jejunostomie, nazogastrická sonda, perkutánní endoskopická gastrostomie /PEG/ a perkutánní endoskopická jejunostomie /PEJ/). Sipping přináší nemocnému také řadu výhod jako doplňková nutriční podpora. Enterální výživa (EV) však bývá z mnoha příčin často nedostačující.
EV a parenterální výživa (PV) jdou spolu ruku v ruce. Vždy je nezbytné individuální posouzení celkového stavu a prognózy nemocného. Cílem terapie je šetrně dodat tělu patřičné nutrienty. V případě selhání EV volíme PV i přes rizika, jež s sebou může nést.
Výživa je podávána z nutričních vaků přímo do krevního řečiště pomocí zavedených vstupů k tomu určených. Lékař se řídí koncepcí kritických nutričních bodů v průběhu onkologické léčby. Podle klinických studií PV může zpomalit katabolismus bílkovin. Každé onkologické pracoviště by mělo úzce spolupracovat s nutričním specialistou.
Zejména při chemoterapii potom PV přináší nemocnému řadu výhod, protože v rámci léčby nezřídka bojuje s nevolností, zvracením a nechutenstvím, což podporuje odmítání příjmu potravy.
Pokud lékař indikuje PV v rámci paliativní péče, jde často zejména o psychickou harmonii umírajícího. Ten spolu se svými doprovázejícími blízkými pociťuje úzkost a deprese. Cílem PV v této situaci není zvýšit hmotnostní přírůstky či svalovou hmotu. PV ani nemůže zvrátit anorexii následkem terminálního stadia rakoviny. Může však pozitivně ovlivnit psychický stav.
PV lze podávat kontinuálně 24 hodin nebo cyklicky, kdy se preferuje noční aplikace. To přináší nemocnému jistý benefit v podobě volného denního programu. Vak by měl kapat minimálně 12 hodin.
Centrální žilní vstupy pro podání PV jsou velmi náchylné pro vznik infekčních komplikací. Ty vznikají zejména migrací mikroorganismů z rukou personálu při manipulaci se vstupem. Je proto nezbytné dodržovat přísně aseptické podmínky. Katétrová sepse představuje závažný ošetřovatelský problém, který může mít fatální následky.
Typy vstupů pro PV:
Nutricionista stanoví kalorické potřeby pro aplikovanou výživu, včetně přidaných vitaminů a stopových prvků. Ty do vaků doplníme až před samotným napojením na vstup z důvodu zajištění chemické stability.
Nesprávně stanovené množství výživy může pacienta ohrozit rozvojem tzv. overfeeding syndrome. Ten vzniká coby následek přetížení organismu nutrienty. Jako prevence této komplikace PV se na počátku nutriční terapie doporučuje snížení dávky o 25−50 %, s jejím pozvolným navyšováním.
(kaše)
Zdroje:
1. Maňásek V. Nutriční léčba u onkologicky nemocných. Onkologická revue 2017; 6: 34−43.
2. Tilton J. Benefits and risks of parenteral nutrition in patients with cancer. Oncology Nurse Advisor, 2011 Aug 1. Dostupné na: www.oncologynurseadvisor.com/home/hot-topics/palliative-care/benefits-and-risks-of-parenteral-nutrition-in-patients-with-cancer/3
