Viskosuplementace je chápána jako prostředek zlepšující reologické vlastnosti synoviální tekutiny, díky čemuž dochází ke zmírnění symptomů a zpomalení progrese onemocnění. V současnosti je k dispozici již 3. generace kyseliny hyaluronové (HA) určené pro jednorázovou aplikaci do kloubu. Jedná se o zesíťovanou vysokomolekulární formu HA vyráběnou pomocí bakteriální fermentace.
Oproti výrobě živočišného původu (z kohoutích hřebínků) jsou tyto přípravky spojeny s nižším rizikem nežádoucích účinků díky absenci cizích proteinů a nukleových kyselin. Na základě zesíťování kyseliny hyaluronové je navíc oproti lineární formě dosaženo vyšší biologické stability a oddálení degradace v synoviálním kloubu.
V roce 2016 byly publikovány guidelines Evropské společnosti pro klinické a ekonomické aspekty osteoporózy a osteoartrózy (ESCEO), jež doporučují aplikaci kyseliny hyaluronové v rámci pokročilého farmakologického managementu u pacientů, kteří zůstávají symptomatičtí po intermitentních nebo dlouhodobých cyklech užívání nesteroidních antirevmatik (NSAIDs). V pokynech Americké společnosti ortopedických chirurgů (AAOS) byly na základě metaanalýz zjištěny statisticky významné účinky podávání kyseliny hyaluronové, přičemž většina z nich se týkala vysokomolekulární zesíťované kyseliny hyaluronové.
Bhandari et al. ve své metaanalýze prokázali vyšší účinnost zesíťované kyseliny hyaluronové oproti lineární formě po přibližně 13 týdnech od aplikace. V rámci redukce bolesti přichází s podobným zjištěním i systematický přehled a metaanalýza publikované Jevsevarem et al. Ti ukázali signifikantní redukci bolesti při podávání zesíťované kyseliny hyaluronové oproti lineární formě (p = 0,03). Jedním z možných vysvětlení je skutečnost, že u zesíťované formy v in vivo studiích byla potvrzena pomalejší biodegradace s patrnou větší reziduální hmotností v kloubu po dobu několika týdnů od aplikace oproti lineární formě, u které byla naopak pozorována rychlá biodegradace s rychlým úbytkem reziduální hmotnosti aplikované látky, a to v rámci několika dnů.
Samozřejmostí aplikace jednorázové injekce je statisticky nižší riziko kloubní infekce v porovnání s vícerázovou aplikací. Tento efekt byl pozorován rovněž u pacientů chronicky užívajících kortikosteroidy a u osob s vysokým stupněm obezity. Jednorázová aplikace současně znamená nižší psychologickou zátěž u pacientů s fobií z jehel. V neposlední řadě je výhodou injekcí určených pro jednorázovou aplikaci jednoznačně vyšší compliance oproti injekcím s počtem 3–5 po sobě jdoucích aplikací.
Kyselina hyaluronová zastává důležitou úlohu v symptomatické terapii osteoartrózy (OA), a to v rámci symptomaticky pomalu působících léků v terapii OA (SYSADOA). Nejvyšším standardem moderní viskosuplementace je podávání jednorázové vysokomolekulární zesíťované kyseliny hyaluronové vyráběné pomocí bakteriální fermentace. Tento typ přípravku představuje například Hyruan One společnosti Zentiva.
(holi)
Zdroje:
1. Bhandari M., Bannuru R. R., Babins E. M. et al. Intra-articular hyaluronic acid in the treatment of knee osteoarthritis: a Canadian evidence-based perspective. Ther Adv Musculoskelet Dis 2017; 9 (9): 231–246, doi: 10.1177/1759720X17729641.
2. Jevsevar D., Donnelly P., Brown G. A., Cummins D. S. Viscosupplementation for osteoarthritis of the knee: a systematic review of the evidence. J Bone Joint Surg Am 2015; 97 (24): 2047–2060, doi: 10.2106/JBJS.N.00743.
3. Conrozier T., Jerosch J., Beks P. et al. Prospective, multi-centre, randomised evaluation of the safety and efficacy of five dosing regimens of viscosupplementation with hylan G-F 20 in patients with symptomatic tibio-femoral osteoarthritis: a pilot study. Arch Orthop Trauma Surg 2009; 129 (3): 417–423, doi: 10.1007/s00402-008-0601-2.
4. McGrath A. F., McGrath A. M., Jessop Z. M. et al. A comparison of intra-articular hyaluronic acid competitors in the treatment of mild to moderate knee osteoarthritis. J Arthritis 2013; 2 : 108, doi: 10.4172/2167-7921.1000108.
5. Wooley P. H., Song Z., Harrison A. Hyaluronic acid viscosupplements from avian and non-mammalian sources exhibit biocompatibility profiles with unique, source-specific, antigenic profiles. J Biomed Mater Res B Appl Biomater 2012; 100 (3): 808–816, doi: 10.1002/jbm.b.32514.
