Jaké jsou aktuální hlavní trendy v oblasti transplantace kostní dřeně u pacientů s hematoonkologickými onemocněními?
Hlavní trendy bychom mohli rozdělit následovně:
Jaký je význam a role karmustinu v současném léčebném režimu? Můžete uvést výhody a potenciální nevýhody tohoto léku ve srovnání s jinými cytostatiky?
Karmustin byl a je rutinně používán při autologních transplantacích v režimu BEAM (karmustin, etoposid, cytarabin, melfalan). Tento režim se používá především při autotransplantaci lymfomů, ale rovněž při léčbě dalších malignit v monoterapii či kombinační chemoradioterapii, a to především u tumorů mozku. Jeho nevýhodou je myelosuprese a plicní poškození – fibróza s fatálním průběhem obvykle po 1–3 letech. Charakterem působení může vyvolávat změny v DNA zdravých buněk a má karcinogenní potenciál z hlediska rizika vzniku myelodysplastického syndromu (MDS) či akutní myeloidní leukémie (AML). Výhodou je naopak průnik do CNS.
Kdy volit režim BEAM a kdy TEAM (obsahující namísto karmustinu thiotepu)? Jsou nějaké zavedené postupy pro použití jednotlivých režimů, respektive jaké hlavní faktory ovlivňují toto rozhodnutí?
Postupy jsou srovnatelné z pohledu toxicity a účinnosti. Provedená sledování ukázala odlišnosti bez statistické významnosti, snad jen u BEAM je trend celkového přežití bez události vyšší. Důvodem upřednostnění režimu TEAM v autotransplantací byl výpadek produkce karmustinu. Režim TEAM bych upřednostnil u existujícího plicního postižení a při infiltraci CNS, protože vykazuje právě velmi dobrý průnik do CNS.
Které recentní studie v kontextu transplantace kostní dřeně považujete za důležité? Případně v rámci předtransplantačního režimu?
Toto je poměrně široká otázka. Nicméně, mohu uvést příklady ze 3 oblastí:
Jak vidíte budoucnost transplantace kostní dřeně a jaké jsou zde výzvy?
Alogenní transplantace je i nadále hlavní léčebnou modalitou pro akutní leukémie a útlumy krvetvorby či myelodysplastický syndrom. Autologní transplantace bude ustupovat, protože účinnost bispecifických protilátek a CAR-T postupů se v léčbě lymfomů a myelomů jeví jako bezpečnější a účinnější. Hlavní výzvou je důraz na bezpečnost provedení a lepší zvládnutí komplikací, především pak prevence relapsu onemocnění, infekcí a reakcí štěpu proti hostiteli.
Které léčebné modality jsou k dispozici coby alternativa pro pacienty s hematologickými malignitami, kteří nejsou vhodní pro transplantaci kostní dřeně?
Jak bylo již uvedeno, jsou to látky cílené na tyrosinkinázy, dále bispecifické protilátky a buněčná terapie.
Jaké jsou v této oblasti perspektivy využití nových technologií, jako je genová terapie?
Skutečně zásadní! Nyní je v Česku rutinně používána léčba CAR-T lymfocyty v indikacích difuzního velkobuněčného B lymfomu (DLBCL), u vybraných typů B-ALL a indolentních lymfomů. Ve studiích se ověřuje její účinnost i v jiných oblastech a nejperspektivněji se jeví využití u mnohočetného myelomu.
MUDr. Andrea Skálová
redakce proLékaře.cz
Reference:
1. Deveci B., Ateşoğlu E. B., Bayrak E. et al. Comparative efficacy and safety of BEAM and TEAM conditioning regimens for autologous stem cell transplantation in lymphoma patients. Transplant Proc 2023; 55 (1): 235−241, doi: 10.1016/j.transproceed.2022.12.001.
2. Mehta R. S., Marin D., Alousi A. et al. Haploidentical vs matched unrelated donors for patients with ALL: donor age matters more than donor type. Blood Adv 2023; 7 (8): 1594−1603, doi: 10.1182/bloodadvances.2022009240.
3. Baccelli F., Gottardi F., Muratore E. et al. Ruxolitinib for the treatment of acute and chronic graft-versus-host disease in children: a systematic review and individual patient data meta-analysis. Bone Marrow Transplant 2024 Feb 24. doi: 10.1038/s41409-024-02252-z [Epub ahead of print].
