Glaukom patří celosvětově mezi hlavní příčiny ireverzibilní slepoty. V roce 2020 mu bylo možné přičíst střední až těžké zhoršení zraku u 4,1 milionu a slepotu u 3,6 milionu osob. Přibližně ve 2/3 případů jde o POAG.
Patogeneze glaukomu je multifaktoriální a mezi hlavní rizikové faktory patří zvýšený nitrooční tlak (NOT), pozitivní rodinná anamnéza a věk. Hlavním přístupem při snaze o zachování zraku pacientů s glaukomem je ovlivnění jediného modifikovatelného rizikového faktoru – NOT. Významného omezení progrese glaukomu je dosaženo při snížení NOT o 20–40 %. Léčebné možnosti zahrnují farmakoterapii a laserový nebo chirurgický zákrok.
U většiny pacientů je prvním krokem léčby glaukomu farmakoterapie. NOT je výsledkem rovnováhy mezi tvorbou komorové tekutiny řasnatým tělískem a její drenáží trabekulární či uveosklerální cestou. Bylo doloženo, že poklesu NOT lze dosáhnout zejména posílením uveosklerální drenáže.
V EU je nyní k dispozici několik tříd léčiv snižujících NOT, jež se liší svým mechanismem účinku: PGA, betablokátory (BB), inhibitory karboanhydrázy, agonisté α2 receptorů a parasympatomimetika. Za léky 1. volby jsou považována PGA díky své účinnosti, minimu systémových nežádoucích účinků a dávkování 1× denně. Jako první topický PGA pro léčbu glaukomu vstoupil před 25 lety na trh latanoprost, který zcela změnil tehdejší paradigma léčby.
PGA se váží na receptory na ciliárním svalu a navozují jeho relaxaci a zvýšený odtok komorové vody. Dalším efektem PGA je zvýšená remodelace mezibuněčné hmoty v ciliárním svalu, kořeni duhovky a skléře, čímž snižují rezistenci odtoku komorové vody.
V současné době zahrnují dostupné léky z této skupiny 0,005% latanoprost, 0,004% travoprost, 0,03% a 0,01% bimatoprost a 0,0015% tafluprost. PGA prokázala větší snížení NOT než BB, navíc s nižším rizikem nežádoucích účinků. Jejich účinek na pokles NOT nastupuje za 2–4 hodiny po podání, maxima účinku je dosaženo za 8–12 hodin. Rovněž minimalizují výkyvy NOT. Jejich topická aplikace vede k poklesu NOT o 25–32 %, který přetrvává 24 hodin. PGA představují terapii 1. volby u oční hypertenze, POAG či pseudoexfoliativního glaukomu, mohou být indikovaná u glaukomu s recesí komorového úhlu, a naopak poslední volbu představují u zvýšeného NOT v důsledku traumatu, zánětlivého glaukomu nebo aktivního makulárního edému.
Pokud je monoterapie PGA dobře tolerována, ale nevede k dostatečnému poklesu NOT, je možné je kombinovat s jinými léčivy s odlišným mechanismem účinku. Více než 1 léčivo přitom užívá asi polovina pacientů s glaukomem.
PGA jsou obecně dobře tolerována a jsou spojena s možným výskytem mírných až středně těžkých okulárních a periokulárních příznaků, které jsou převážně kosmetické povahy: hyperémie spojivky, změny řas, pigmentace očních víček, pigmentace duhovky, hypertrichóza v okolí očí, porucha epitelu rohovky, iritida. Pozornost si zaslouží možnost vzniku cystoidního makulárního edému a prohloubení rýhy horního víčka.
PGA by neměla být podávány u pacientů s rizikem cystoidního makulárního edému a je třeba vzít v úvahu, že prohloubení rýhy horního víčka je nezávislým faktorem selhání chirurgické léčby glaukomu.
Při nedostatečném efektu topické léčby glaukomu je indikovaný laserový či chirurgický výkon. Zlatým standardem chirurgického řešení je trabekulektomie. Zavedení PGA do léčby glaukomu ovšem významně snížilo počet prováděných trabekulektomií. Například u pojištěnců amerického systému Medicare klesl jejich počet mezi roky 1995 a 2004 z 59 645 na 24 178 za rok. Počet laserových trabekuloplastik klesl mezi roky 1996 a 2001 ze 148 816 na 75 647.
Předchozí obavy, zda zavedení PGA do léčby glaukomu nepříznivě neovlivní úspěchy invazivní léčby, vyvrátily výsledky dokládající, že podávání latanoprostu během 6 měsíců před trabekulektomií nemá významný dopad na výsledky zákroku ani na pooperační NOT.
Analoga prostaglandinů, zejména latanoprost, jsou nedílnou součástí farmakoterapie glaukomu již 25 let. Za tu dobu byla publikována řada studií, jež dokládají jejich účinnost a příznivý bezpečnostní profil. PGA jsou dnes v mnoha indikcích terapií 1. volby. Díky své účinnosti, minimu systémových účinků a dávkování 1× denně tato léčiva změnila paradigma terapie glaukomu, což dokládá i výrazný pokles prováděných trabekulektomií a laserových výkonů od jejich zavedení do klinické praxe.
(zza)
Zdroj: Cordeiro M. F., Gandolfi S., Gugleta K. et al. How latanoprost changed glaucoma management. Acta Ophthalmol 2024 Mar; 102 (2): e140−e155, doi: 10.1111/aos.15725.
