Nejnovější skupinou léčiv pro terapii revmatoidní artritidy (RA) jsou inhibitory Janusových kináz (JAK). Evropská léková agentura (EMA) zatím z této kategorie schválila v indikaci RA tofacitinib, baricitinib a upadacitinib. V České republice je jejich použití hrazeno z veřejného zdravotního pojištění u pacientů s vysokou aktivitou nemoci, kteří dostatečně neodpovídají na terapii konvenčními chorobu modifikujícími léky (csDMARDs: methotrexát, leflunomid, sulfasalazin) nebo biologickou léčbu.
Postup v případě nutnosti změny terapie z důvodu neúčinnosti dosud užívané léčby není jednotný a záleží na úsudku lékaře i preferencích pacienta. Retrospektivní kohortová studie založená na datech vybraných amerických zdravotních pojišťoven hodnotila dopad různých změn terapie u non-respondérů na 1 přípravek ze skupiny biologických léčiv.
Nejprve byli identifikováni pacienti, kterým byl nově předepsán buď tofacitinib, nebo inhibitor TNF-α (etanercept či adalimumab). Z nich byli vybráni ti, kteří byli sledováni minimálně 12 měsíců před začátkem podávání této medikace a u nichž bylo předtím podáváno pouze jediné DMARD, jímž byl adalimumab (ADA) nebo etanercept (ETN).
Po 12 měsících sledování bylo hodnoceno setrvání na léčbě bez více než 60denního vynechání léku nebo bez změny terapie, doba trvání léčby, účinnost odhadovaná pomocí validovaných algoritmů založených na výstupech pojišťoven a změny ve výdajích souvisejících s léčbou revmatoidní artritidy.
Ze 740 takto vybraných pacientů 549 přešlo z ADA či ETN na tofacitinib a 191 změnilo terapii z ADA na ETN nebo naopak. Pacienti, kteří switchovali z ADA na tofacitinib, v porovnání s nemocnými, kteří tzv. cyklovali z ADA na ETN, dosáhli během ročního sledování významně vyššího podílu setrvání na léčbě (50,5 vs. 36,7 % pacientů, p = 0,030) a na léčbě také setrvávali delší dobu (239 ± 135 dnů vs. 204 ± 133 dnů; p = 0,039). Podíl účinně léčených pacientů byl v této skupině rovněž významně vyšší zejména díky vyšší adherenci k léčbě bez nutnosti přidání nového csDMARD (77,0 vs. 65,8 % pacientů; p = 0,043) nebo bez switche na jiné cílené DMARD (77,0 vs. 64,6 %; p = 0,025).
Zvýšení dávky léčiva bylo nutné u významně menšího počtu pacientů, kteří switchovali z ETN na tofacitinib, oproti pacientům, kteří přešli z ETN na ADA (4,2 vs. 18,7 %; p < 0,0001). Numericky větší podíl pacientů převedených na tofacitinib setrvával na léčbě, byl efektivně léčen a nezaznamenal přidání nového csDMARD.
S revmatoidní artritidou související zvýšení výdajů bylo významně nižší u nemocných léčených tofacitinibem oproti pacientům cyklovaným z ADA a ETN.
Z výsledků studie vyplývá, že pacienti, kterým byla terapie změněna z inhibitoru TNF-α na tofacitinib, dosahovali vyššího setrvání na léčbě, efektivity léčby a menšího nárůstu nákladů spojených s léčbou revmatoidní artritidy oproti těm, kteří měnili terapii v rámci skupiny inhibitorů TNF.
(pab)
Zdroj: Harnett J., Smith T., Woolcott J. et al. Impact of TNF inhibitor cycling with adalimumab and etanercept vs switching to tofacitinib. Arthritis Rheumatol 2019; 71 (suppl. 10): abstract n. 1426.
