V literatuře se začínají objevovat výsledky dlouhodobých studií účinnosti a bezpečnosti biologické léčby u pacientů s psoriázou. Cílem níže popisované analýzy bylo srovnat podíly pacientů předčasně ukončujících studie u různých druhů biologické terapie v klíčových klinických studiích za účelem zhodnocení a srovnání počtů pacientů, kteří na léčbě jednotlivými biologickými přípravky setrvávají dlouhodobě.

Psoriáza je chronické autoimunitní onemocnění, které postihuje přibližně 3 % celosvětové populace. Psoriáza je většinou diagnostikována před třicátým rokem života a pacienti obvykle potřebují léčbu celoživotní. Ačkoliv jsou konvenční přípravky jako methotrexát, cyklosporin a systémové retinoidy využívané v terapii tohoto onemocnění účinné, jsou současně spojeny se značnou kumulativní toxicitou, což limituje jejich použití.

Pro pacienty je tedy třeba zajistit bezpečnou dlouhodobou terapeutickou možnost. Narůstající znalosti o postižení imunitního systému při psoriáze vedly k objevení biologické léčby, jež zasahuje do specifických imunitních procesů, které při lupénce probíhají. Ve vztahu k již publikovaným studiím se biologická léčba zdá být slibnou nejen vzhledem ke svému bezpečnému profilu a účinnosti, ale také vzhledem k vysokému počtu pacientů, kteří ve studiích po dlouhou dobu setrvávají.

Je samozřejmě obtížné přímo srovnávat podíly pacientů, kteří ukončili studie předčasně v rozdílných dlouhodobých studiích s biologiky, přesto je možné alespoň obecně vysledovat setrvání na jednotlivých přípravcích biologické léčby. Studie kanadských vědců publikovaná v dubnu 2009 se věnuje právě zmíněnému setrvání na dlouhodobé biologické terapii, známému jako „přežívání (setrvání či adherence) na biologické léčbě"..

Analyzovány byly randomizované kontrolované studie využívající biologickou léčbu jako monoterapii pro léčbu psoriázy a trvající více než 24 týdnů. Takových studií bylo vybráno devatenáct. Výstupem pak byly dva grafy –⁠ první srovnávající studie v délce více než 30 týdnů a druhý srovnávající studie v délce do 30 týdnů.

Definitivní závěry o tom, který přípravek je spojen s nejnižším podílem přerušení terapie, je obtížné získat vzhledem k rozdílům v počtu pacientů, v dávkovacím schématu či v délce trvání studie. Přesto se jako nejúspěšnější jeví etanercept, a to ve studiích trvajících jak více než 30 týdnů, tak méně než 30 týdnů. To může být způsobeno jednak jeho vyšší účinností, jednak nižším podílem nežádoucích vedlejších účinků.

(pes)

Zdroj: Noiles K, Vender R. Journal of Drugs in Dermatology, 2009(April); 8(4).