Užití apixabanu v prevenci cévní mozkové příhody a terapii tromboembolické nemoci je u pacientů v konečném stadiu onemocnění ledvin založené pouze na jedné farmakokinetické studii. Retrospektivní studie publikovaná kolektivem amerických autorů se proto soustředila na účinnost a bezpečnost podávání apixabanu v porovnání s warfarinem v klinické praxi.
Pacienti podstupující dialýzu mají zvýšené riziko rozvoje fibrilace síní a tromboembolické nemoci v porovnání s jedinci s normální funkcí ledvin. Riziko těchto komplikací s sebou přináší nutnost perorální antikoagulační léčby. Warfarin byl mnoho let jediným dostupným lékem, z výsledků řady studií však vyplývá, že jeho účinnost ani bezpečnost nejsou ideální.
Apixaban je přímý, kompetitivní a vysoce selektivní inhibitor aktivovaného faktoru Xa řadící se do skupiny xabanů. Mavrakanas et al. publikovali farmakokinetickou retrospektivní studii, ve které zjistili, že podávání 2,5 mg apixabanu 2× denně u hemodialyzovaných pacientů odpovídá dávce 5 mg 2× denně u pacientů se zachovanou funkcí ledvin a podobně dávka 5 mg apixabanu 2× denně u dialyzovaných pacientů odpovídá dávce 10 mg 2× denně u jedinců se zachovanou funkcí ledvin. Stanton et al. ve své studii nezjistili statisticky významné zvýšení rizika krvácení u pacientů se závažnou poruchou ledvin při léčbě apixabanem.
Retrospektivní studie se zúčastnilo 124 pacientů v konečném stadiu onemocnění ledvin podstupujících peritoneální dialýzu nebo hemodialýzu. Celkem 74 z nich užívalo apixaban (59 jedinců v dávce 5 mg 2× denně a 25 jedinců v dávce 2,5 mg 2× denně) a 50 warfarin.
Primárním sledovaným cílem studie byl výskyt krvácivých příhod, mezi sekundární cíle patřil výskyt závažného krvácení, klinicky relevantního nezávažného krvácení, mírného krvácení, recidiva tromboembolie jedinců s hlubokou žilní trombózou nebo plicní embolií a výskyt ischemické cévní mozkové příhody u jedinců s nevalvulární fibrilací síní. Délka sledování byla 10 měsíců.
V průběhu studie bylo zaznamenáno celkem 35 krvácivých příhod, 15 z nich bylo klasifikováno jako závažné krvácení. Ve skupině s apixabanem byl výskyt krvácivých příhod významně nižší než ve skupině s warfarinem (18,9 vs. 42 %; p = 0,01). Významný rozdíl ve prospěch apixabanu přetrvával i po úpravě na rizikové faktory: pohlaví, rasu, věk, věk při zahájení antikoagulace, tělesnou hmotnost, indikaci, typ současné protidestičkové léčby, konzumaci alkoholu, kardiovaskulární nemocnění, krvácení nebo CMP v anamnéze (poměr šancí [OR] 0,15; 95% CI 0,05–0,46; p = 0,001). Rovněž epizody závažného krvácení byly méně časté při terapii apixabanem (5,4 vs. 22 %; p = 0,01).
Ani v jedné skupině se neobjevila recidiva cévní mozkové příhody. Při léčbě apixabanem byla zjištěna nevýznamně nižší incidence recidivy žilní tromboembolie (4,4 vs. 28,6 %; p = 0,99).
Z výsledků studie vyplývá, že apixaban je v prevenci cévní mozkové příhody a v terapii tromboembolické nemoci u dialyzovaných pacientů účinnou a bezpečnou alternativou warfarinu s nižším rizikem krvácení.
(holi)
Zdroje:
