Onkologické onemocnění znamená bezesporu velkou psychickou zátěž; podle odhadů přibližně 30−40 % takto nemocných vykazuje symptomy psychologické nepohody a stresu. V případě pacientů s kolorektálním karcinomem se nejspíše jedná o podobná čísla a psychické potíže se obvykle ještě více prohlubují s výskytem metastáz. Onkologicky nemocní vykazující psychologický dyskomfort jsou podle studií méně spokojeni s podávanou léčbou a častěji se u nich objevuje nespolupráce (non-compliance). Právě probíhající nizozemská studie proto navrhuje nový algoritmus péče o psychické zdraví těchto pacientů.
Cílený výběr nemocných vykazujících psychologickou nepohodu provádí speciálně vyškolená sestra. Screeningové vyšetření se uskutečňuje za pomoci škály HADS (Hospital Anxiety Depression Scale) a tzv. Lastmeteru (tj. teploměr nepohody a odpovídající seznam potíží). HADS obsahuje 14 otázek a má 2 podškály hodnotící míru úzkostí a deprese; bodové hodnoty zahrnují škálu od 0 do 42. Teploměr nepohody obsahuje škálu od 0 do 10 s odpovídajícími potížemi a také otázku, zda si nemocný přeje konzultaci s profesionálem. Za pozitivní výsledek screeningu se považuje dosažení vymezených hodnot u obou metod a vyjádření přání konzultace s profesionálem. V případě pozitivního výsledku sestra informuje onkologa a začne s odstupňovanou péčí.
Samotný systém odstupňované péče má několik kroků:
Obvykle léčba začíná krokem 1. Pokud je ale zapotřebí, je možné jeden či více kroků přeskočit. Téměř celý proces je zabezpečován speciálně vyškolenou sestrou, která koordinuje screeningová vyšetření v ten správný čas, vyhodnocuje dosažené bodové hodnoty ve screeningu, přímo s pacientem řeší, zda má zájem o zařazení do léčebného programu, a o výsledcích procesu informuje onkologa.
Někdy se psychické potíže upraví spontánně, proto může stačit jen vyčkat. Po 3 týdnech sestra výše uvedeným způsobem opět nemocného vyšetří a v případě potřeby zahájí příslušnou fázi procesu. Tento krok je v léčbě možné zvolit pouze dvakrát, poté se již postupuje do fáze 2.
Tento krok spočívá v krátkých intervencích (cca 10−15 minut týdně), např. po telefonu nebo e-mailem, po dobu 5−7 týdnů. Pacienti popisují, co si myslí, že je v jejich životě důležité, vypracují si seznam svých potíží a obav a dělí je do 3 kategorií: důležité řešitelné problémy, nedůležité problémy (ty, co se nevztahují k důležitým věcem pacientova života) a důležité neřešitelné problémy (např. smrt blízkého). Řešitelné problémy pacient v rámci intervencí řeší a v případě těch neřešitelných dostává alespoň radu, jak se s nimi lze lépe vyrovnávat.
V průběhu těchto intervencí není cílem vytvořit vztah terapeut − pacient, nýbrž docílit toho, aby si pacient vlastně mohl pomoci sám. Po ukončení intervence sestra opět provede vyšetření a v případě pozitivního výsledku zahájí další fázi léčebného procesu.
Pokud i po skončení fáze 2 pacient stále splňuje kritéria psychického dyskomfortu nebo si přeje psychosociální podporu, jsou diagnostická hodnocení a určení potřeb prováděna psychologem. Poté se psycholog s pacientem sejdou, potíže rozeberou a na základě vyvozených závěrů se rozhodnou, zda bude lepší zvolit krok 3, nebo již postoupit přímo ke kroku 4. Tato mezifáze trvá přibližně 4 týdny.
Tato fáze obsahuje 6 sezení se speciálně vyškolenou sestrou a obvykle trvá přibližně 10 týdnů. Metoda je účinná u nemocných s psychologickou nepohodou v rámci širokého spektra somatických onemocnění. Léčebný plán se skládá z identifikace problému, potřeby pomoci, osobních cílů, léčby a času na zhodnocení psychologem. Sestra se při léčbě drží manuálu. Pokud je to zapotřebí, je možné na jedno ze sezení pozvat i partnera nemocného. Po skončení tohoto kroku je opět provedeno screeningové zhodnocení míry dyskomfortu.
Tato fáze nastává tehdy, když pacient splňuje kritéria psychologické nepohody i po fázi 3 nebo pokud po skončení fáze 2 při setkání s psychologem projeví přání řešit své potíže tímto způsobem. Pacientovi je možné nabídnout psychoterapeutické metody, farmakoterapii (např. antidepresiva v kombinaci s benzodiazepiny), případně další potřebné služby (např. ze sociální oblasti). Po skončení léčby je opět provedeno screeningové vyšetření.
V současnosti probíhá v 16 nemocnicích v Nizozemsku studie, která zkoumá efektivitu výše popsaného způsobu léčby v porovnání s postupy, které se používají v současné době. Do studie jsou zařazeni jedinci mezi 18 a 85 lety s diagnózou kolorektálního karcinomu s metastázami na počátku léčby a s předpokládanou dobou dožití delší než 3 měsíce. Pacienti zařazení do studie nesměli v posledních 3 měsících absolvovat psychoterapii v intervalu nejméně 1 sezení za 2 týdny nebo mít vážnou psychopatologii. Primárním výstupním kritériem je rozdíl v účinnosti onkologické léčby. Dalšími kritérii jsou kvalita života, hodnocení léčby pacientem, rozpoznání a zvládnutí psychologického dyskomfortu a ekonomické náklady. Studie končí letos v červenci.
(ivh)
Zdroj: Schuurhuizen C. S., Braamse A. M., Beekman A. T. et al. Screening and treatment of psychological distress in patients with metastatic colorectal cancer: study protocol of the TES trial. BMC Cancer 2015 Apr 17; 15 : 302; doi: 10.1186/s12885-015-1313-y.
