Prognostický a prediktivní význam lokalizace nádoru v 1. linii léčby metastatického kolorektálního karcinomu (mCRC) byl popsán v dřívějších studiích. Data o jejím významu v případě pacientů s refrakterním mCRC, u kterých bylo vyčerpáno několik linií léčby, jsou však nedostatečná. Cílem této retrospektivní analýzy bylo zhodnocení vlivu lokalizace nádoru na prognózu pacientů a na predikci odpovědi na jednotlivé terapeutické modality – zejména inhibitory růstových faktorů.
Lokalizace primárního nádoru je prognostickým markerem u pacientů s mCRC a rovněž prediktivním markerem efektivity 1. linie léčby pomocí inhibitorů vaskulárního endotelového růstového faktoru (VEGFi) a inhibitorů receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFRi). Dosavadní studie prokázaly lepší prognózu pacientů s mCRC s levostranným primárním nádorem. Ve srovnání s VEGFi byly EGFRi efektivní u pacientů s levostranným primárním nádorem, jejich účinnost u pacientů s pravostranným nádorem byla omezená.
Tento rozdíl doposud nebyl detailně objasněn. Přední a zadní část tlustého střeva mají odlišný embryologický původ, roli mohou hrát také strava a životní styl. Již v roce 1990 José Bufill vyslovil názor, že z genetického hlediska se u pravostranných a levostranných CRC jedná o dva odlišné nádory. Detailní molekulární potvrzení této teorie a vysvětlení odlišností v reakci na terapii a v prognóze však budou vyžadovat další studie.
Ohledně významu lokalizace primárního nádoru u refrakterních mCRC pro prognózu pacientů a predikci odpovědi na biologickou léčbu nejsou k dispozici dostatečná data.
Do retrospektivní studie bylo zahrnuto 139 dospělých pacientů s mCRC, kteří byli v onkologickém centru v Texasu zařazeni do některé ze 44 klinických studií fáze I v období 3/2004 až 9/2012. Všichni dostávali standardní terapii, na které došlo k progresi onemocnění nebo která byla vysazena pro závažnou toxicitu. Pravostranných nádorů bylo 20,9 %, levostranných 61,9 %, transverzálních 4,3 % (v analýze přiřazeny k pravostranným) a neznámé lokalizace 12,9 %. Mutace KRAS byla detekována u 38,7 % pacientů. 73,9 % pacientů vystřídalo v předchozí léčbě 3 nebo více chemoterapeutických režimů, 89,2 % pacientů dostávalo bevacizumab, u 75,5 % byly nasazeny EGFRi.
Studie sledovala medián celkového přežití (mOS) a doby bez progrese nemoci (mPFS) ve vztahu k podávání EGFRi, VEGFi, inhibitorů tyrosinkináz, cytostatik a dalších terapeutických modalit.
Výsledná hodnota mOS dosáhla 6,1 měsíce (95% interval spolehlivosti [CI] 5,1–6,9 měsíce), mPFS 2,0 měsíce (95% CI 1,8–2,8 měsíce). V této studii nebyl pozorován prognostický význam lokalizace primárního nádoru (mOS 6,6 vs. 5,9 měsíce pro levou vs. pravou stranu; p = 0,18).
U pacientů s nemutovaným onkogenem KRAS a levostranným primárním nádorem vedlo podávání EGFRi ke zlepšení OS, a to i u těch, kterým byl EGFRi podáván v předchozí léčbě. Na základě zjištěných výsledků lze předpokládat, že tato skupina pacientů může profitovat z podávání EGFRi, i když u nich v předchozí léčbě došlo k progresi onemocnění při podání jiného léčiva z této skupiny.
(alz)
Zdroj: Arora S. P., Ketchum N. S., Michalek J. et al. Left versus right: does location matter for refractory metastatic colorectal cancer patients in phase 1 clinical trials? J Gastrointest Cancer 2018; 49 (3): 283–287, doi: 10.1007/s12029-017-9948-3.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
