66letý muž, který se léčil s diabetem 2. typu, obezitou, hypertenzí a paroxysmální fibrilací síní, podstoupil z důvodu renálního selhání v roce 2013 transplantaci. O 5 let později byl vyšetřen kvůli abdominálnímu dyskomfortu. Endoskopické vyšetření a výpočetní tomografie (CT) odhalily tumor sigmoidea s minimálním lokoregionálním šířením. Z důvodu obstrukce byla provedena urgentní resekce podle Hartmanna. Histologicky se jednalo o adenokarcinom pT3 N1b (3/9+1TD), V1, Pn−, R0 s nemutovanými geny KRAS a NRAS. Pozitronová emisní tomografie (PET) s fluorodeoxyglukózou odhalila 2,5 cm velkou metastázu v VII. jaterním segmentu a v lymfatické uzlině paraaortálně vlevo.
Pacientova farmakologická anamnéza zahrnovala imunosupresiva takrolimus, methylprednisolon a mykofenolát mofetil, antihypertenziva losartan a amlodipin v kombinaci s furosemidem, hypolipidemikum atorvastatin, antidiabetika empagliflozin, dulaglutid, krátkodobý a dlouhodobý inzulin, dále pantoprazol k prevenci a léčbě gastrotoxicity kortikoidů a suplementaci draslíku a vitaminu D (kalcitriol).
V červenci 2018 byla zahájena paliativní terapie mCRC režimem FOLFIRI v kombinaci s cetuximabem. Pro další cyklus byl cetuximab nahrazen panitumumabem z důvodu nežádoucích účinků (kolísání glykémie, průjem a hypomagnezémie). V srpnu se na PET/CT skenu potvrdila stabilizace onemocnění. Kvůli těžkým nežádoucím účinkům (průjem a následný výrazný pokles tělesné hmotnosti) si však pacient dále nepřál pokračovat v nastavené terapii.
Pokračovalo se tedy pouze v podávání panitumumabu a jaterní metastáza byla ošetřena stereotaktickou radioterapií (10× 5 Gy). V lednu 2019 se na PET/CT skenu ukázala regrese jaterní metastázy, ovšem progrese metastázy v lymfatické uzlině. I tato léze byla následně ošetřena radioterapií (5× 8 Gy), zatímco pacient dál pokračoval s panitumumabem. Během léčby se objevila vyrážka a přetrvávala hypomagnezémie. Imunosupresiva pacient užíval po celou dobu protinádorové terapie. Do června 2019, kdy byla potvrzena kompletní remise, absolvoval 16 cyklů cílené léčby panitumumabem.
V červenci 2019 pacient utrpěl hemoragickou cévní mozkovou příhodu, které podlehl. Ošetřující lékaři zhodnotili, že iktus nebyl následkem protinádorové léčby.
Poznatky z řady studií naznačují, že by součástí péče o pacienta po orgánové transplantaci měl být i screening kolorektálního karcinomu. Pozornost by se rovněž měla věnovat optimalizaci protinádorové terapie u transplantovaných, která může být komplikována výraznější toxicitou nebo lékovými interakcemi. Kazuistika maďarského pacienta s transplantovanou ledvinou svědčí o tom, že i při omezeném použití chemoterapie je možné u mCRC dosáhnout cílenou anti-EGFR terapií panitumumabem kompletní remise.
(jam)
Zdroj: Bellyei S., Boronkai Á., Pozsgai E. et al. Effective chemotherapy and targeted therapy supplemented with stereotactic radiotherapy of a patient with metastatic colon cancer following renal transplantation: a case report. J Med Case Rep 2021; 15 (1): 125, doi: 10.1186/s13256-021-02702-y.
