Do retrospektivní studie v nemocnici v japonském Ogaki bylo zařazeno celkem 68 pacientů s metastatickým primárně neresekabilním CRC. Ti byli mezi lednem 2010 a prosincem 2019 indikováni k terapii anti-EGFR protilátkami cetuximabem (n = 37; medián věku 64 let) nebo panitumumabem (n = 31; medián věku 68 let) v 1. linii. Na základě zdravotní dokumentace byly hodnoceny následující parametry: celkové přežití (OS), délka léčby, terapeutická odpověď, důvod přerušení léčby a nežádoucí účinky (hypomagnezémie).
Ve skupině pacientů léčených cetuximabem bylo vyšší procento pacientů s peritoneálními metastázami (p = 0,014).
Kompletní a parciální remise dosáhlo bez statisticky významného rozdílu 60,0 % pacientů léčených cetuximabem a 72,0 % léčených panitumumabem (p = 0,470). Významně delší OS bylo pozorováno ve skupině pacientů léčených panitumumabem (medián 1007 dnů) v porovnání s cetuximabem (medián 735 dnů; p = 0,047).
Hypomagnezémie coby nežádoucí účinek terapie byla signifikantně častější (p = 0,009) u pacientů léčených panitumumabem (n = 15) než cetuximabem (n = 7). Nebyl však pozorován signifikantní vliv (ne)přítomnosti hypomagnezémie na OS, které činilo průměrně 581, resp. 717 dní u pacientů léčených cetuximabem s rozvojem hypomagnezémie a bez něj (p = 0,101) a 576, resp. 528 dní u pacientů léčených panitumumabem (p = 0,345). Nebyl patrný ani vliv (ne)přítomnosti hypomagnezémie na průměrnou délku terapie, která činila 296, resp. 259 dní u pacientů léčených cetuximabem (p = 0,683) a 271, resp. 150 dní u pacientů léčených panitumumabem (p = 0,043).
Léčbu přerušilo z důvodu operačního výkonu po konverzní léčbě více pacientů léčených panitumumabem (32,3 %) než cetuximabem (8,1 %), naopak tomu bylo v případě přerušení léčby z důvodu progrese onemocnění (29,0 vs. 72,3 %; p = 0,001).
Terapie panitumumabem u pacientů s metastatickým primárně neresekabilním CRC vedla v této studii k delšímu celkovému přežití než léčba cetuximabem. Hypomagnezémie coby nežádoucí účinek terapie byl častější při léčbě panitumumabem, v této studii však neměla signifikantní vliv na celkové přežití.
(mafi)
Zdroj: Kimura M., Usami E., Yoshimura T. Effects of type of antibody to EGFR and hypomagnesemia on overall Survival in first-line treatment of patients with unresectable advanced/recurrent colorectal cancer. Anticancer Res 2020; 40 (12): 7135–7140, doi: 10.21873/anticanres.14743.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
