V posledních letech se hojně skloňují pojmy jako střevní mikrobiota (soubor komenzálních, symbiotických a patogenních bakterií) a mikrobiom (soubor jejich genů) člověka coby faktor významně ovlivňující lidské zdraví.
Přímý vliv na složení střevního mikrobiomu má strava. Mikrobiom potom velkou měrou určuje biochemické reakce probíhající v lumen střeva. Konzumované živiny mohou být bakteriemi přeměňovány na biologicky aktivní molekuly, které ovlivňují regulační funkce hostitele. Bakterie ovlivňují také expresi genů sliznice střeva savců, čímž zasahují do funkcí gastrointestinálního traktu.
Výzkum ukazuje nejvyšší stabilitu střevního ekosystému při vysoké diverzitě tamních bakterií a známá je také skladba střevního mikrobiomu prospěšná pro lidské zdraví. Dysbióza je naopak spojená zejména s výskytem idiopatických střevních zánětů a kolorektálního karcinomu.
Zdravé složení střevní mikrobioty mohou obnovit probiotika, která tak podporují její funkce prospěšné pro hostitele a zmírňují střevní záněty a další střevní i systémová onemocnění, nebo jim dokonce pomáhají předcházet. Tvoří antimikrobiální či metabolicky aktivní látky, které potlačují růst jiných mikroorganismů, případně s nimi kompetitivně soutěží o stejné receptory a vazebná místa ve střevní sliznici. Zvyšují integritu střevní bariéry, čímž snižují průnik bakterií sliznicí, mají vliv na střevní imunitu a odpověď epitelu a imunitních buněk na mikroby v lumen střeva. Svým účinkem na složení mikrobioty ovlivňují také její celkové metabolické funkce.
Vitamin D hraje klíčovou roli v metabolismu kalcia a fosfátů a je zásadní pro zdraví kostí. V literatuře byly popsány také jeho protizánětlivé a imunomodulační účinky v gastrointestinálním traktu (GIT), vliv na integritu střevní bariéry i střevní homeostázu a možnost vzájemné interakce mezi střevní mikrobiotou a exogenním vitaminem D. Některé produkty mikrobiální fermentace patrně podporují tvorbu receptoru pro tento vitamin (VDR), přičemž komplex vitaminu D s VDR má na lidský mikrobiom potenciálně modulační účinky.
Pragmaticky je za dostatečnou považována hladina 25(OH)D > 50 nmol/l a za těžkou deficienci hladina < 25 nmol/l. Prevalence deficitu vitaminu D je u evropských dětí a dospívajících vysoká. Nejrizikovější skupiny tvoří kojené děti bez doporučené suplementace vitaminem D, děti a dospívající bez dostatečné expozice slunečnímu záření a obézní děti.
Podle českých doporučených postupů z roku 2019 (Bronský a kol.) by mělo být zdravým fyziologickým, ale také rizikovým novorozencům a kojencům podáváno profylakticky 400–500 IU vitaminu D per os, a to v 1 denní dávce od 2. týdne věku do dovršení 1. roku života. Za maximální bezpečnou dávku u kojenců je považováno 1000 IU denně. U zdravých dětí a dospívajících je třeba doporučit a dodržovat zdravý životní styl s hodnotami BMI v rozmezí značícím normu, pestrou stravou s potravinami bohatými na vitamin D (ryby, vejce, mléčné výrobky) a dostatečným pobytem venku s expozicí slunečnímu záření.
Perorální suplementaci vitaminem D je třeba zvážit také u dětí z rizikových skupin od 1 roku věku (paušální suplementace vitaminem D u starších dětí není doporučována). V jejich případě je nejprve nutné vyšetřit hladiny 25(OH)D, alkalické fosfatázy (ALP), parathormonu (PTH) a kalcémii, přičemž substituce má být zahájena vždy, jsou-li zjištěny zároveň nízká koncentrace 25(OH)D a elevace hladin PTH či ALP. Počáteční dávka v takovém případě činí 1000–2000 IU denně, kromě toho má být doporučeno zvýšení příjmu kalcia ve stravě. Není-li na zmíněné dávce dosaženo koncentrace 25(OH)D > 35 nmol/l, lze u dětí starších 1 roku dávku postupně zvyšovat až na 4000 IU, a to při pečlivém monitorování kalcémie a hladiny 25(OH)D.
(zza)
Zdroje:
1. Hemarajata P., Versalovic J. Effects of probiotics on gut microbiota: mechanisms of intestinal immunomodulation and neuromodulation. Therap Adv Gastroenterol 2013; 6 (1): 39–51, doi: 10.1177/1756283X12459294.
2. Braegger C., Campoy C., Colomb V. et al.; ESPGHAN Committee on Nutrition. Vitamin D in the healthy European paediatric population. J Pediatr Gastroenterol Nutr 2013; 56 (6): 692–701, doi: 10.1097/MPG.0b013e31828f3c05.
3. Bronský J., Kalvachová B., Kutílek Š. a kol. Doporučený postup České pediatrické společnosti a Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP pro suplementaci dětí a dospívajících vitaminem D. Česko-slovenská pediatrie 2019; 74 (8): 473–482. Dostupné na: www.pediatrics.cz/content/uploads/2019/10/vitamin_d_finalni_web.pdf
4. Akimbekov N. S., Digel I., Sherelkhan D. K. et al. Vitamin D and the host-gut microbiome: a brief overview. Acta Histochem Cytochem 2020; 53 (3): 33–42, doi: 10.1267/ahc.20011.
